„Pokud se nestane zázrak, zůstanu asi první až třetí pod čarou,“ mrzí Kateřinu Tomalovou.
Je ještě nějaká naděje se na olympijské hry probojovat?
Situace bohužel není růžová. Jsem sice přihlášená na dva vysoce bodované turnaje v Asii, a kdybych se na jeden dostala, vrátila bych se na postupová místa, jenže jsem mezi náhradníky daleko. Muselo by se odhlásit asi 12 hráček, abych se tam dostala. Přitom jde o poslední dva kvalifikační turnaje, takže tam budou chtít jet všichni. A pak je ještě šance přímo před olympiádou – kdyby se někdo zranil, onemocněl, nemohl jet. Pak by byla naděje pro mě, ale zřejmě by to musela být víc než jedna hráčka.
Olympiádu jste měla nadosah. Co se pokazilo?
Co se za poslední dva týdny mohlo pokazit, to se pokazilo. Největší vliv měl zrušený turnaj v indickém Dillí. Tam kdybych v podstatě nastoupila na kurt, měla bych dost bodů. Do toho vstoupila souhra okolností – dvě soupeřky, které byly za mnou nejblíže, na turnaji v Peru těsně vyhrály svoje zápasy přeskočily mě. Šanci na body jsem měla na mistrovství Evropy v Kyjevě, tam mi ale nepřál los a já narazila na silnou soupeřku z Francie. A neboť jsem byla na turnaji v Indii, musela jsem se kvůli karanténě odhlásit z turnaje v Portugalsku. Je níže bodovaný a chtělo by to tam něco uhrát, ale takhle jsem přišla o šanci.
Kateřina Tomalová, česká badmintonová jednička.
Když se podíváte zpětně na klání v Kyjevě, dala se Francouzka porazit?
Kdyby měla horší den, tak snad. Ale objektivně byla ve formě, pár týdnů předtím ve Francii prohrála na 3 sety s bývalou světovou jedničkou... Přitom se daly se vybrat lehčí soupeřky, stačilo málo. Kdyby aspoň jedna z těch věcí dopadla naopak, nezůstala bych pod čarou. Teď moc nevěřím, že by se tolik hráček odhlásilo. Pro badmintonisty je olympiáda absolutní vrchol, kdo nemá zlomené nohy, ten pojede.
Připravujete se v dánském Holbaeku, kde je takzvané Center of Excellence. Jak to tam vypadá?
Připravuju se tu dlouhodobě, je to centrum Badminton Europe (evropská federace), dostala jsem od nich nabídku v květnu 2019 a 90 procent tréninků mám v Dánsku. Jsou tu super trenéři, radí mi třeba s technickými detaily, což mi v Česku chybělo. Je tu i dobrá a početná skupina, takže kvalitní sparring není problém. Sejít se v Česku na kurtu dvě nebo tři, to byl zázrak. Jinak je to full time tréninkové centrum, shánějí nám tu i různé sparringy z jiných kontinentů. Teď jsme tu měly dvě Američanky, jedna je 14. na světě, druhá někde kolem světové třicítky až čtyřicítky.
V přípravě vám pomáhá i ostravský kondiční kouč Jan Musil, že?
To je pravda. Hodně jsme pracovali na rychlosti, výbušnosti, dynamice a síle. Je tam velký pokrok. Lidi, co mě neviděli delší dobu hrát, se shodli, že jsem se zlepšila pohybově, jsem rychlejší, timing je lepší, pohyb je takový plynulejší.
Co máte v plánu teď?
Za dva týdny turnaj ve Španělsku, , v červnu Litva, pak znova Španělsko. Na přelomu listopadu a prosince bude mistrovství světa, tyhle turnaje se počítají do kvalifikace, tak aspoň tam mám šanci se dostat.
