Byla to akce se spoustou neznámých. „Vůbec jsme nevěděli, co od toho očekávat. Jaká bude v řadě sportů konkurence a podobně,“ bilancoval v Baku Martin Doktor. Organizátorsky sklízejí Evropské hry hlavně chválu – a jak je mohou hodnotit Češi?
Dvě stříbra, pět bronzů. Jste spokojen?
Odhad medaili, ale opravdu jen odhad, byl někde na hranici od sedmi do dvanácti. Víme, že byly možnosti získat další a třeba se to o kousek nepovedlo. Myslím, že můžeme jet domů se vztyčenou hlavou. Jen škoda, že se nepovedla nějaká ta zlatka – pak by to bylo ještě lepší.
Medaile získali třeba kanoista Fuksa, judista Krpálek, cyklista Vakoč... Těší vás, že z těch sedmi bylo několik v silně obsazených disciplinách, v „testech“ na olympiádu?
O to jsou cennější, samozřejmě. Ale i v soutěžích, kde to mezinárodní federace nepojaly úplně top, máme úspěchy kousek k medailím. Třeba plavci-junioři nezklamali, měli řadu finálových umístnění.
Martin Doktor, sportovní ředitel ČOV.
Zrovna mládežnické plavání či týmová atletika ale koncept Evropských her trochu srážejí, nemyslíte?
To jsou dvě největší škody: pro Evroposké hry i pro sporty. Nebyly to vyloženě top soutěže, na druhou stranu vám musím říct, že třeba pro plavce muselo být neuvěřitelné, že se v juniorském věku dostanou na akci takového formátu. Skoro bych řekl, že to příště nebude stejné. Viděli, jak obrovský úspěch akce měla – věřím, že situaci přehodnotí a bude to top soutěž.
Pojďme dál: uspělo dle vás Baku?
Musím říct, že Ázerbájdžán se zhostil her naprosto skvěle. Vsadili na jistotu, vzali sem tým z Londýna, kde byly hry perfektně připravené. V Baku za relativně krátkou dobu dokázali uspořádat neuvěřitelné soutěže, postavit krásnou olympijskou vesnici, která pro sportovce fungovala jako na hrách; to, že se nejmenuje olympijská, není podstatné. Kromě drobných problémů, co se vyskytnou všude na světě při jakékoli soutěži, jsem neviděl nic závažného.
Je to další známka toho, že se sport sune na východ, do tamních bohatých zemí, které se sportem propagují?
Asi to tak je. Bohužel pro nás; bylo by hezčí a hlavně jednodušší, kdybychom měli takovéto hry v okolních zemích nebo u nás, ale všichni víme, že ekonomicky je to velice náročná akce. A tak se jí prostě zhostí země, kde na to mají prostředky. Uvidíme do budoucna, jak budou Evropské hry pokračovat – ani informace, které o případném příštím pořadateli prosakují z vyšších sfér, zatím nejsou vůbec směrodatné.
Řada českých sportovců z „menších“ sportů si chválila zázemí, podporu, lékařský tým. Myslíte, že je taková zkušenost posune dál?
I to je jeden z cílů. Už třeba na Evropských olympijských festivalech mládeže se snažíme udělat veškeré věci okolo jako na „velké“ olympiádě, aby se naučili profesionalitě a viděli, že servis je důležitý; že se o své tělo musejí starat. Vezli jsme sem veliký medicínský tým, hlavně z hlediska fyzioterapie to tu bylo na vysoké úrovni.
Baku bylo průlomové i v možností používat sociální sítě. Co vy na to?
Já to moc neocením, jsem na to malinko analfabet. Ale když jsme se třeba bavili o plavcích, je to neuvěřitelné – jsou mladí a používají sociální sítě na úplně primární komunikaci. Nevím, jestli je to vždycky dobré, ale budiž, z hlediska sportu je to super. Velkým způsobem zpropagují akci i náš tým. Vidíme, že v Česku to čte obrovské množství lidí.
