V prvním kole do kopce tahal, snažil jsem se zvýšit tempo, aby soupeřům docházelo. "Což se mi úplně nepodařilo a od konce prvního kola jsem cítil, že to nejde zrovna lehce," povídal 36letý lyžař.
I proto jste jako jediný po druhém okruhu měnil lyže?
Zejména na mokrých pasážích už jsem cítil, že mi tolik nejedou. Ve sjezdech, kde jsem zrovna nepracoval, byly lepší, ale necítil jsem se na nich zrovna ideálně do kopce, takže jsem přemýšlel, když všichni najednou šli zase měnit, jestli nevyměním i já. Ale trošku mě zlákalo těch pět závodníků, co jeli dál, tak jsem si řekl, že to odriskuju, a šel jsem do toho. Lyže byly velmi dobře připravené oboje, servisu patří poděkování, ale prostě nebyl můj den.
Už vám nezbyly síly?
Nevím, jestli můžu říct, že po dvou startech není odkud brát, ale je to spíš potvrzení toho, čeho jsem se bál - že poslední dvě sezony se v bruslení trošku hledám. Letos jsem na olympiádě všechno vsadil na jednu kartu, připravit se na klasiku s cílem odjet výborně patnáctku a pokusit se nominovat na team sprint. Doufal jsem, že tím se vyhnu padesátce. Do sprintu jsem nešel, takže zbýval jediný start - padesátka. Možnost startu na olympiádě se neodmítá, proto jsem do toho šel.
Ale nebylo to ono.
S nadsázkou řeknu, že jsem se za ten týden snažil naučit bruslit, abych závod objel.
Mrzí vás neúčast ve sprintu?
Netajil jsem se tím, že bych jel radši sprint a pak i klidně padesátku jako bolavý bonbonek na konec. Ale když tady máte šest a více závodníků, je těžké to obměnit. Sice mě to mrzelo, možná ještě mrzí, ale na druhou stranu jsem to rozhodnutí akceptoval a ani mi nic jiného nezbývalo.
Litoval jste v posledním kole, že jste nastoupil?
Říkal jsem si to už od startu. Ale ne, vážně - doufal jsem, že se pole roztrhá víc. Vytrápil jsem se strašně, v každém kopci mi vždycky přišlo, že jsem začal dobře, ale přes vršek jsem se nemohl překulit. Fakt boj. Ještě před cílem jsem se snažil předjet co nejvíc závodníků, možná čtyři jsem dal, pak po dlouhém boji jsem dojel Liverse, ale ten si mě ve finiši vychutnal. To jsem zaplakal.
Co dál, máte už jasno o plánech?
No jasně, chci se dostat do vesnice a probudit se doma na jaře.
A ohledně lyžování?
V pátek se rozhodlo, že mě čeká Vasák, takže to je teď po padesátce výborná motivace. Vemte si, že jsem tady dojel padesátku a jel bych ještě další čtyři kola. Ale aspoň budu mít nohy ve stopě.
Pojedete soupaž?
Jasně. A na vyjetí zpátky.
Vidíte i dál, do dalších let?
Všichni vyzvídali. Mám za sebou pět olympiád a jestli budu i v Koreji za čtyři roky, to nikomu slibovat nebudu a ani nebudu říkat, že tam nebudu. Nechme se překvapit, já se taky nechám překvapit. Určitě lyžovat bych chtěl, ale záleží na spoustu faktů, který my zkušenější musíme vzít v potaz - je to věk a rodina. Během jara se uvidí, jak se k tomu postaví svaz, sponzoři, protože ruku na srdce, je to i o financích. Když se to dá do kupy a budu schopen se připravit tak, abych byl schopen předvést slušné další sezony, tak bych rád pokračoval. A pokud ne, tak můžu se vztyčenou hlavou odejít.
