"Podoba výsledku se rodí v první části závodu. Kdyby tam byl Lukáš o dvacet vteřin rychlejší, mohlo být všechno jinak," mínil Bauerův osobní, a rovněž reprezentační kouč, Miroslav Petrásek. Na klasickém úseku obsadil jeho svěřenec 21. místo a v cíli si trochu stýskal. "Dneska nebyl můj den D, nevím jestli je to tím mrakem, co nad námi leží," pohlédl odbarvený blonďák k zachmuřené obloze. "Všechno je ale spíš ve mně, než v čemkoliv jiném, jsem takový... Zašlý," hledal správné slovo.
Při následující desítce volnou technikou se nebe nad Soldier Hollow rozjasnilo a Bauerův osud rovněž. Bil se, trpělivě se ve výsledkové listině posouval vzhůru. Po sedmi kilometrech se dokonce přiblížil na dohled skupině, která za suverénním Mühleggem bojovala o stříbro a bronz.
"Když jsem je dojížděl, tak jsem si říkal, zase budu v balíku o medaili. Nepodařilo se, protože v tom okamžiku nastoupili," litoval český běžec, který v závodu na 30 kilometrů s hromadným startem dosáhl na výbornou sedmou příčku. "Cítil jsem, že mám splněno a hned se mi nastupovalo jinak. Věděl, že už jsem tady zajel a nemusím nikomu nic dokazovat, že všechno, co vyjedu, je nad plán," podotkl Bauer.
Táhl druhý vagón běžců, počínal si velice aktivně a pokoušel se pole roztrhat, ale nikdo z jeho soupeřů o zvyšování tempa nejevil zájem. "Půlku závodu jsem jel jedenáctý, ale ve finiši se přede mě dva lidi dostali. Opět se ukázalo, že nejsem sprinterský typ," krčil zklamaně rameny čtyřiadvacetiletý rodák z Ostrova nad Ohří, který na desítce volnou technikou dosáhl šestého nejlepšího času.
Přestože mu kombinace vyhovuje, říká, že naplno absolvovat deset kilometrů, a za hodinu a půl jet znovu, je nelidské. "Divákům se asi líbí, že vidí všechno najednou, ale závodníci mají hodně těžkou úlohu. Aspoň ale vyhraje nejlepší," dodal.
 Vyčerpaný Lukáš Bauer po projetí cílem stíhacího závodu |
