"První čtyři desetikilometrové okruhy se mi jely naprosto super, schovával jsem se uvnitř balíku a snažil se co nejvíc šetřit síly," popisoval svou taktiku. "Když se za to ale v konci čtvrtého kola vzalo, začal jsem cítit, že to dnes až tak super není," přiznal vítěz tří závodů Světového poháru.
V závěrečném okruhu už podle svých slov pociťoval nastřádanou námahu z náročného olympijského programu. "Už jsem byl trošku, jak se říká, "na gumě" a nestíhal jsem zachytávat nástupy soupeřů. Zatímco v prvních čtyřech kolech mi jely lyže výborně, v tom posledním už o dost hůř. Během závodu mě zbrzdily i dva pády, ale podstatné dnes bylo, že mi došly síly," nehledal výmluvy.
S konečným šestnáctým místem byl nakonec vcelku spokojen. "Ale je pravda, že kdybych neměl to stříbro z patnáctky, určitě by mi to nestačilo," přiznal osmadvacetiletý běžec.
Už se nemůže dočkat, až vyrazí z dějiště her domů. "Ta medaile to trošku zkresluje, ale tuhle olympiádu řadím po organizační stránce na poslední místo ze všech tří, které jsem absolvoval," pustil se do kritiky pořadatelů.
"Dostalo mě, když v době oficiálního tréninku byly tratě uzavřené a já musel přelézat plot a hádat se s policajtama, abych se vůbec dostal na stadion," ještě dnes kroutí při vzpomínce hlavou.
Před příští sezonou zvažuje intenzivnější spolupráci s německým běžcem Renem Sommerdfeldem. Oba bydlí nedaleko od sebe. Bauer v Božím Daru, německý reprezentant v blízkém Oberwiesenthalu.
"Bavili jsme se o tom už někdy v listopadu, je to ale pořád ve fázi úvah," říká Lukáš Bauer. "Ta inciativa vzešla od nás dvou, ne od trenérů."
