Kateřina Neumannová nedosáhla na zimních olympijských hrách ve sprinterském závodu ani zdaleka takového umístění, jaké by si přála. Vypadla už ve čtvrtfinále. Přitom formu měla, což potvrdila vítězstvím v dopolední kvalifikaci. Pak se v Soldier Hollow oteplilo a na mokrém sněhu jí lyže jely o poznání pomaleji než soupeřkám.
"Mazání nehrálo roli, servismani vyzkoušeli všechno, co se dalo," upozornila Neumannová. "Od firmy jsem ještě dostala nové lyže, přestrukturované. Lepší, než na kterých jsem v úterý jela, prostě nemáme," krčila rameny.
Různí výrobci, různá kvalita? Jistě. Ale ve světě špičkového lyžování nazývá Martin Koukal, český reprezentant, tenhle příměr pofidérním. "Říká se, že na určitý typ sněhu jsou super madshusky, na jiný zase atomiky. Ale nejlepší firmy mají lyže na každý sníh," podotkl.
Už pěkných pár let čeští běžci hořekují nad určitými podmínkami. Když se teplota potácí kolem nuly a bílá záplava na trati taje, je zle. "Na takovém sněhu rozhoduje struktura," vysvětloval Koukal.
Lyže mají různou tvrdost, skluznice většinou všechny firmy dělají ze stejného materiálu. Na nich jsou však jemné drážky, právě jim se říká struktura. A kolem ní se točí největší alchymie.
Velmoci jako Norsko či Švédsko si platí specialisty, kteří se starají jenom o struktury. Bádají a bádají. "U nás bohužel na takové věci nemáme ani možnosti, ani lidi," dodal Koukal.
