Jenže tentokrát, bylo to na přehledném místě, před ním stálo auto, pick-up. "Vodohospodáři, měřili tam někomu vodu. Byla trochu mlha, klouzalo to a proti jelo auto."Do stojícího vozu se trefil naplno. Před nárazem, jak to bývá, nevnímal nic. Jen strašnou ránu a pak polštář airbagu. A ozvala se bolest, jak ještě hlavou narazil do předního skla. Airbag jej zachránil. "Kdybych ho neměl, letěl bych jiným směrem než na olympiádu."
Vylezl sám, i když byl v šoku. Krev mu crčela z roztrženého pravého obočí. Zrovna jel kolem známý, a tak ho vzal na polikliniku. "Jako když si ho objednám, měl službu můj osobní chirurg, kamarád Vlasta Krejs. Už mě šil mockrát, většina stehů na mém těle je od něho."
Rodiče, poplašení zprávou, že na silnici stojí Martinova zničená felicie a řidič nikde, konečně vydechli. "Lehni si, odpočiň si." A volal bratr, hokejista, co hraje za Pardubice. "Slíbils, že přijdeš!" "Teď před olympiádou? Chytnu tam ještě nějakou chřipku!" "Neboj se, budeš v skyboxu."
A tak sledoval zápas extraligy s Třincem v zasklené lóži. A druhý den, v sobotu, se na lyžích projel půldruhé hodiny. "Jestli jsou všechny kosti a šlachy v pořádku." Byly.
 Martin Koukal s rozbitým obličejem krátce před odletem na olympiádu. |
