"Z hadů mám hrůzu, stát se to při závodě, tak slezu a už mě tam nikdo neuvidí," otřásl se při ještě čerstvé vzpomínce. Že to není nic neobvyklého, potvrdil trenér cyklistů Svatopluk Buchta. "Když jsme tady byli loni na kempu, tak se mi postavil do cesty asi metr velký ještěr. Chvíli jsme se na sebe koukali a pak se odplazil," přidal další přírodní historku Buchta.
Při dnešním tréninku zažil Kořínek pro změnu útok ze vzduchu. "Najednou mě něco bouchlo do přilby. Otočil jsem se a vidím, jak na mě nalétává černobílý pták, s roztaženými křídly a velkým zobákem vypadal dost hrozivě," líčil český biker. V první chvíli se bláhově domníval, že by mu mohl ujet, ale brzy pochopil, že jeho rychlosti nestačí. "Vzpomněl jsem si, jak kdysi Radek Fořt v Mexiku odháněl toulavé psy tím, že na ně stříkal vodu z cyklistické lahve. Na psy to platilo, na ptáka moc ne. Nechal mě být, až když jsem opustil jeho teritorium," pokračoval Kořínek.
Australané mají s tímto opeřencem, jemuž říkají magpie, nepříjemné zkušenosti: hlavně dětem může způsobit vážná zranění a pošťáci prý z něj mají přímo panický strach. "Domorodci mi říkali, že teď právě hnízdí a chrání si své území. Na jednom místě na trati prý útočí pravidelně, štáb australské televize tam natáčí exkluzívní záběry," řekl Kořínek.
I bez hadů a ptáků by podle jeho slov byla olympijská trať těžká až až. "Od loňského Světového poháru ji pořadatelé pořádně ztížili. Dali si obrovskou práci s tím, že na mnoha místech zakopali do země velké kameny, jejichž ostré hrany trčí vzhůru. To bude defektů," domnívá se Kořínek.
Každý biker si v takovém případě musí pomoci sám, žádná rezervní kola se kolem trati nerozdávají. Kořínek si veze s sebou náhradní duši a dvě bombičky se stlačeným vzduchem, kolo dokáže přezout za půldruhé minuty. "Ale nesmí být bláto a nesmějí se mi rozklepat ruce nervozitou," vysvětlil český reprezentant. Při vážnějších závadách je cizí pomoc na trati vyloučena. "Jezdci nikdo nesmí podat náhradní součástku. Ale občas je možné najít rezervní řetěz někde na keři," poukázal trenér Buchta s lišáckým úsměvem na mezeru v pravidlech. "Takových fint existuje víc, ale každý si je nechává pro sebe," dodal trenér.
Nedělní závod bude pro příznivce horských kol opravdovou lahůdkou. Dvacet tisíc vstupenek je dávno vyprodáno, ale těšit se mohou i diváci u televize, neboť dění na sedmikilometrovém okruhu bude snímat 48 kamer, z nichž jedna bude ve vrtulníku.
Vedle horských kol čeká Kořínka zřejmě ještě silniční závod, v němž by měl nahradit pro dopink distancovaného Hrušku a v pelotonu pomáhat Jánu Svoradovi. Prý to pro něj není až tak moc nezvyklá role. "Často jezdím etapové závody a třeba letos jsem byl na Rhodosu pátý. Tady to je pochopitelně jiná kategorie, 240 kilometrů jsem ještě v kuse nejel, ale na silnici hodně trénuju," řekl Kořínek.
Za dva týdny pobytu v Sydney má najeto na osm set kilometrů. Třicet si jich přidal mimo plán, když jednou omylem po tréninku odvezl trenérovi klíče od doprovodného auta. "Poslal jsem za ním řidiče autobusu, namaloval jsem mu náš dres a na druhou stranu napsal vzkaz pro Radka. Dojel ho až těsně před vesnicí a poslal ho zpátky," řekl Buchta. "Ten den jsem toho měl plné zuby z terénu a chtěl jsem se na silnici jen kousek projet. Ale zpátky jsem musel jet podlahu, protože jsem věděl, že trenér bude pěkně naštvaný," vzpomínal Kořínek.
