Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 17. října 2017 Hedvika

Bohům neobětoval, na skládce uspěl

18 2004
Atény - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) Tři dny v obklopení palem, citronovníků a všudypřítomného zvuku cikád strávili čeští koulaři Petr Stehlík a Antonín Žalský před závodem na starobylém stadionu v Olympii. Před závodem se tam atleti dostali jen jednou - a jen na prohlídku.

Dny příprav totiž trávili na nedalekém malém stadionu obklopeném stromy a stožáry, na nichž se třepotaly vlajky zemí účastníků závodu. Čtyři hlavní sloupy obsadily standarty Řecka a Evropské unie, mezi nimiž zaujaly výsostné místo dvě vlajky olympijské.

"Je to pěkný plácek, každý den jsme si tam lehce zatrénovali," líčil dny strávené tréninkem v Olympii Petr Stehlík poté, co se v kvalifikaci hodem 20,06 metru probojoval z desátého místa do finále.

Atleti měli na moderním stadionu k dispozici čtyři koulařské kruhy a posilovnu. "Kruhy perfektní, posilovna celkem solidní. Bylo to dobře připraveno," zhodnotil zázemí Stehlík, jehož s Žalským do Olympie doprovodil i jeho osobní a reprezentační trenér Jaroslav Brabec.

Na starobylá stadion, kde se poprvé oficiálně konaly olympijské hry v roce 776 před Kristem (nebo alespoň z toho roku pochází první zaznamenaný vítěz Koroibos z Elidy) se atleti dostali až den před závodem.

"Jo, byli jsme se tu podívat. Když jsme přijížděli, tak jsem si říkal, že házet na takové skládce není moc pro olympiádu. Ale když tu jsou lidé, tak to vypadá dobře," srovnával 185 centimetrů vysoký a 120 kilogramů vážící pořízek, jehož domovským klubem je pražská Dukla.

Na závod na netradičním místě, o němž věděl už dlouho dopředu od svého manažera se těšil. "Čekal jsem, že to tu bude vypadat trochu jinak," přiznal Stehlík, který také zvládl projít si městečko. "Moc tam toho není."

Před samotným závodem nevnímal, že při vstupu na stadion prošel zachovanou legendární atletickou bránou tvořenou kamenným obloukem. "Byl jsem trochu nervozní, protože jsme pět minut čekali, až odejdou ženy. Soustředil jsem se na sebe, takže ani nevím, čím jsem prošel," líčil koulař, jehož osobní rekord činí 20,96 metru.

Po nástupu vyzkoušel závodní koulařský kruh, který čekal na jeho první pokus. "Kluci říkali, že je hladký a může klouzat, tak jsem si ho ze zvyku projel nohou," vysvětlil Stehlík, který závod v Olympii označuje za exhibici, která však může pomoci k popularizaci koule.

"Oproti klasickému stadionu je to jednodušší na psychiku, protože člověka třeba neruší výstřely z pistole. A prach mi nevadí," říká koulař, který si nestěžoval ani na žhavé slunce.

Naopak si během pokusů natahoval kalhoty své soupravy. "Nemám rád, když mi na kůži svítí sluníčko, protože mi pak tuhnou nohy," podotkl Stehlík, který se také během kvalifikace namasíroval. "Alespoň jsem se tam nenudil."

Nejúspěšnější z kvalifikace Američan Nelson zdůvodnil svůj úspěch podporou olympských bohů. "Jo, ten vypadá slušně," reagoval Stehlík. "Já jsem nenašel žádný oltář, že bych něco obětoval. Ale jestli jsem postoupil, tak dneska při mě bohové museli stát."

Moderní atletický stánek v Olympii, kde trénovali koulaři před olympijským závodem na nedalekém starobylém stadionu.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze