Skóre vypadá poměrně jasně, cítil jste tak zápas i vy?
Viděl jsem jej jako vyrovnaný. Rozdíl byl podle mě tak dva body. Kdybych měl hodnotit, řeknu: První kolo jeho, druhé vyrovnané, třetí hlavně v závěru, kdy jsem měl tlak, moje. Myslím, že jsem mu byl vyrovnaným soupeřem, což mi stačí.
Jste rád, že jste boxoval až ve večerním programu před půlnocí?
Zápasy s podobnou atmosférou jsem zažil v Německu nebo v Arménii, skvělí lidé jsou i na Velké ceně v Ústí nad Labem. Tady se mi strašně líbil nástup k ringu, což mě fascinuje na profiboxu.
Užil si jste si tu chvíli?
Jo! Moc se mi to zamlouvá – když jdete mezi světly, člověka to nabudí, fakt paráda. Nikde jinde to zatím nebylo tak hezké jako tady.
Když jsme na vás čekali, říkali pořadatelé, že děláte rozhovor do mongolské televize...
... do mongolské? Mluvil jsem anglicky, mongolsky neumím. (směje se) Já jim nerozuměl, tak jsem jen řekl, že jdu. Není moc zdravé, když vás vezmou na rozhovor v angličtině hned po zápase. Nevypadá to dobře a lidi pak můžou říkat o boxerech, že jsou blbí.
Z hlediště fandil i váš otec, radil vám nějak před duelem?
On věděl, že Mongol je skvělý. Byl hlavně pyšný, že jsem tady.
Po prvním zápase pro vás hry končí, co z nich zůstane?
Vzpomínka na celý život. Taky jsem za čtyři hodiny stihl všechny památky v Londýně. Ne že bych si je nějak extrémně prohlížel: přijel jsem, mrknul a šel. A pro radost jsem si koupil nový oblek.
Co vy a hry v Riu 2016, tušíte?
To nevím, teď nebudu nic řešit. Budu odpočívat, dodělám semestr ve škole a pak pojedeme s přítelkyní na dovolenou. Ještě nevím kam, ale jelikož máme cestovku, tak s tím určitě nebude problém.
