Dvaadvacetiletý boxer zahájí svoji olympijskou pouť kategorií do 64 kilogramů v úterý, do úvodního kola však nedostal snadného soupeře - čeká na něj zkušený třicátník Munch-Erdene Urančimeg z Mongolska.
"Dám do toho všechno, co je ve mně, a uvidíme," ujistil bronzový medailista z juniorského mistrovství světa 2008.
Český box se na olympiádu vrátil po dvanácti letech. Co to s vámi dělá? Cítíte odpovědnost, natěšení?
Nervózní jsem, už když jsem koukal na badmintonistu Péťu Koukala, tak to přišlo. Ale usnul jsem dobře. A ta odpovědnost? Žádnou necítím, nic moc velkého se ode mě nečeká, jsem rád už za to, že jsem se do Londýna dostal.
A jakou formu jste si s sebou přivezl?
Cítím se snad nejlíp, co jsem se kdy cítil. Je to asi dáno i tím, jakou váhu mám, hodně mi s ní pomohl můj výživový poradce, po tréninku mám třeba kilo a půl pod, takže se večer v klidu najím, nemám žádný stres.
V čem spočívala úprava jídelníčku?
Musel jsem si hodně věcí odříct, ale řekl jsem si, že je to šance, která přijde možná jednou za život, tak jsem do toho dal maximum. Snad se to odrazí ve výkonu.
Co už u vás v ledničce nenajdeme? Pivo?
Já nepiju, takže nebyl problém v tom, že bych nemohl s kamarády na pivo. Problémem byly spíš hamburgery, cheesburgery, moje milované KFC, cola. Zásadní změnou bylo třeba už jen to, že jsem musel pít čistou vodu, a to ani ne kupovanou, ale jen z vodovodu. Teď už mi to nevadí, zvykl jsem si.
Čím se pak spravíte? Tatarákem, nebo si dáte vařené koleno?
Já mám jiné chuťové buňky. Už mám sepsaný seznam věcí, na které jsem za dobu, co jsem jedl zeleninu, dostal chuť. Po návratu si to hezky, pomalinku ve volnu dám.
Jak dlouhý seznam to je?
Tři A pětky, popsané z jedné strany.
Tak prozraďte, co všechno vám chybí.
Různé sladkosti, cola, to je jasné, taky medovník, který mi upeče maminka, pak guláš, čína, i když je to relativně dietní, tak jsem ji nemohl. Strašně moc věcí.
To musí být v jídelně pro sportovce velká muka. Výběr je tu nadstandardní.
Já se tomu radši vyhýbám, jdu jenom ke stánku se zeleninou, hned vedle je kuřecí maso vařené ve vodě, to si naházím nahoru a jdu pryč. Do mekáče zajdu nenápadně, jenom když mám váhu hodně pod, a dám si maximálně kafe nebo jeden koláček. Ale to jen když mám to kilo a půl k dobru. Teď už se to v těle ani nedrží, navíc ráno jsem zase dostal vypít lněné semínko.
Příprava na závod je jen ten asketický život, nebo už jste někam vyrazil?
Nikam, aby to nebylo pokušení. Ani na sportovištích jsem se nebyl podívat, sednu v obýváku, kouknu v telce, jak na tom naši jsou. Nechodím ven, zbytečně mě to unavuje a navíc stresuje. Říkám si, že za chvíli tam takhle budu já a oni budou koukat na mě. Když turnaj dopadne dobře, půjdu se aspoň jeden den někam podívat. Když špatně, tak možná každý den.
