"Chci si to pořádně užít," nechal se slyšet. "Pokud se chce někdo připojit a oslavit to se mnou, pak klidně může," vzkázal do Austrálie. Bradbury měl štěstí už v tom, že se probojoval do finále. Podruhé se na něj štěstěna usmála právě v boji o medaile, v němž byl dlouho jen do počtu.
Australan od startu ztrácel, ale právě to nakonec hrálo v jeho prospěch. Čtveřice závodníků před ním v posledním kole do jednoho popadala a Bradbury, který zůstal jako jediný na nohou, si díky tomu v klidu dojel pro vítězství.
To se nelíbilo ani divákům, kteří jej vypískali, ani ostatním účastníkům finále. Favorit disciplíny a miláček publika Anton Ohno mu prý řekl, že získal medaili, která patří jemu. "Řekl mi, že si to nezasloužím," vrátil se Australan k rozhovoru s Američanem.
Vzápětí zaváhal s odpovědí na otázku, co na to Ohnovi odpověděl. "Řekl, že si to zaslouží," zareagoval místo něj tiskový mluvčí australské výpravy Barry White. "Jasně, že jsem nebyl nejrychlejší. Ale byl jsem jediný, kdo zůstal na nohou. Udělal bych to samé, kdyby se to opakovalo," tvrdil Bradbury, který se před osmi lety při Světovém poháru v Montrealu ošklivě zranil a přemýšlel o tom, že skončí.
Při srážce s dalším závodníkem tehdy upadl tak nešťastně, že si o brusli rozřízl stehenní sval. Ztratil čtyři litry krve a bez okamžité pomoci byl zemřel. Ránu mu lékaři sešili 111 stehy. "Bylo to opravdu hrozné," zavzpomínal milovník surfingu.
"Držel jsem se při vědomí hrůzou z toho, že zemřu," zavzpomínal na pád.
Před rokem a půl si při dalším pádu poranil páteř, ale ani potom na rychlobruslení nezanevřel. "Svou porci smůly jsem si už zkrátka vybral," usmíval se Bradbury.
