Hrdina z Nagana 1998 je v nominaci trenéra Hadamczika, dost možná bude gólmanskou jedničkou. "Těším se. Že se olympiáda blíží, to je tady v Kanadě cítit na každém kroku. Mluvíme o tom s kluky v kabině, ale především se o tom pořád někdo baví v televizi. Aby ne, vždyť jen od nás z Ottawy pojede reprezentovat osm hráčů!" říká natěšeně.
| 10 nadějí MF DNES pro ZOH v Turíně 2006 |
Před sezonou jste mi říkal, že ze svého návratu do NHL máte obavy. Comeback jste zvládl. Čeho se obáváte nyní?
Nyní? Žádné velké obavy nemám.
Vážně? A co obavy o zdraví? Už jen taková nesnáz vás může obrat o Turín.
Zdravotně jsem na tom velmi dobře. Dá se říci, že mohu naplno trénovat. I hrát zápasy.
Přesto – budete se před olympiádou víc hlídat?
Je důležité, aby se každý připravil co nejlépe. Ale těžko se člověk připraví, když něco nebude dělat naplno a šetřit se. Zranění se bohužel může přihodit komukoli. Nemyslím, že by se tím teď hráči měli zabývat. To by jim spíš uškodilo. Možná pár dní před odletem.
Kdybyste měl popsat uplynulý rok jednou větou, jak by zněla?
Jestli stačí jediné slovo, tak – dobrý (úsměv).
Jste hrdý na to, že jste se ve 40 letech dokázal vrátit mezi ty nejlepší?
Určitě.
Co jste tomu musel obětovat?
Všechno, co jsem pro to dělal a dělám, pro mě nebyla oběť. Měl jsem obrovskou motivaci, a to mě hnalo dopředu. Ne že bych se na každý trénink hrozně těšil, to jistě ne. Ale ze všeho, co jsem pro to udělal, jsem měl dobrý pocit. A to pro mě bylo nejdůležitější.
V létě jste prohlašoval, že jasnou českou jedničkou je Vokoun. Po vašem vydařeném návratu už to ale tak jasné být nemusí, ne?
Záleží na trenérech. Oni rozhodnou, kdo je v daný okamžik pro mužstvo ten pravý.
V čem je lepší než vy?
Myslím, že Tomáš dokáže určitě lépe rozehrávat puky, především na větší vzdálenost.
Co vás naopak spojuje, je úspěšnost při penaltách. I když – poslední dobou se vám při nich už tolik nedaří. Našli na vás snad soupeři recept?
Já si z toho žádnou velkou hlavu nedělám. Před olympiádou se tomu však chci v tréninku věnovat víc, to určitě.
Trvalo dlouhých 17 let, než vám střelci zkazili penaltovou neprůstřelnost. Pamatujete si ještě nájezd sparťana Tatka, po kterém série v roce 1988 odstartovala?
Myslím, že to jako pravák trefil do šibenice na lapačku. Tedy nemyslím, jsem si tím jistý.
Bravo, máte dobrou paměť. Tak zkuste srovnat sám sebe s Dominikem Haškem z roku 1988. Právě tehdy jste cestoval na svou první olympiádu do Calgary.
Jé, to už je hodně dávno. Studoval jsem vysokou školu, chodil se svou nynější manželkou a hrál za Pardubice. Gólmanská výzbroj tenkrát nebyla tak kvalitní. I když – zase ne tak špatná, jako když jsem v lize úplně začínal. A určitě jsem neměl tolik zkušeností.
A další srovnání – s Haškem z Nagana 1998.
To už byla jiná doba. Měl jsem 77 kilo. Výbornou formu jsem si přivezl z Buffala. Bolavý palec na lapačce, který se však zápas od zápasu lepšil. A kromě toho strach, že neuspějeme. Ale taky ohromnou touhu uspět.
Říká se, že právě strach z neúspěchu vám tenkrát hodně pomohl ke zlatu.
Tak tohle je filozofická otázka. O tom by se určitě dala napsat kniha. Já však odpovím jednodušeji: strach u mě nebyl a není tou hlavní motivací.
Dobře. Ale nyní, po vídeňském triumfu, v českém hokeji – na rozdíl od přednaganské doby – nepanuje takový strach z neúspěchu. Nemůže to být na škodu?
Předně – nesrovnávejte mistrovství světa a olympiádu. Především pro Kanaďany a Američany je to úplně jiná motivace, a tedy i naprosto odlišný přístup. Český úspěch na mistrovství světa nemusí být v žádném případě na škodu, naopak. Je ale důležité, abychom si ty kladné věci, které vedly k vítězství, pamatovali a dokázali je zopakovat. Anebo je ještě vylepšit. A na ty špatné, jenom proto, že se vyhrálo, aby se nezapomnělo! Pokud se jich nebudeme snažit vyvarovat, tak nemůžeme uspět.
Vzpomenete si ještě, jaké olympijské hry jste jako kluk sledoval úplně první? A kdo byl tehdy vaším hrdinou?
Pamatuju si tu v Innsbrucku v roce 1976. Hráli jsme rozhodující zápas o zlato ze SSSR a v televizi nám najednou praskla elektronka. Takže jsem ten smutnej konec – prohráli jsme 4:3 a dostali dva góly v posledních čtyřech minutách – ani neviděl.
A ten hrdina?
Určitě pardubická trojka Martinec (číslo 13), Novák (číslo 20), Šťastný (číslo 17). Teda – takhle ty čísla nosili v klubu. V nároďáku snad měli desítku, dvanáctku a... Jirka Novák? To už si teď nemůžu vzpomenout.
Vaším současným hrdinou je legendární baseballista Babe Ruth. Máte doma dokonce jeho podpis. Koho byste si rád nechal podepsat na hrách v Turíně?
Abych řekl pravdu, nikdo mě takhle narychlo nenapadá.
Dobrá. Tak mi aspoň řekněte, jakou olympijskou disciplínu byste si rád zkusil.
Určitě obří slalom, sjezdařské disciplíny se mi moc líbí. Rád se na ně koukám a rád je i provozuji.
A co si takhle stoupnout nahoru na skokanský můstek jako Jakub Janda?
Jakub Janda? To bude určitě velký favorit olympijského závodu (pochvalně). Rozhodně bych si netroufl ho napodobovat. Neskočil bych si ani z toho malého můstku.
Netroufl byste si? Kdy jste vůbec musel v životě nejvíc překonávat strach?
Zase taková zapeklitá otázka! Nevím přesně, ale určitě to nebylo při pohledu na puk letící rychlostí přes 160 kilometrů za hodinu.
Ještě na jeden strach se zeptám. Nebojíte se, že olympiádu pošpiní dopingový skandál? Předseda antidopingové komise WADA Dick Pound prohlásil, že podle něj třetina hráčů v NHL používá zakázané prostředky.
Myslím, že ten předseda je úplně mimo. Neříkám, že nemohou existovat výjimky. Ale jenom za posledních řekněme osm let, co se na olympiádách pravidelně dělají kontroly, nikdo nikdy žádné takové prostředky nepoužíval! A to tam vždycky hrálo kolem stovky hráčů z NHL.
Takže to budou z pohledu hokeje "čisté" hry?
Určitě. I když nějakou náhodnou výjimku nemohu vyloučit.
|
Sudoku, to je teď Haškovo nové zaklínadlo Jaká je nová vášeň Dominika Haška? Má šest písmen a říká se jí sudoku. Je to logická hra, příbuzná normálním křížovkám, v níž jsou do volných políček umisťována čísla. Komplikovanost hlavolamu tkví v tom, že se žádné číslo nesmí ani v řádku, ani v sloupci, ani v žádném z devíti čtverců tabulky opakovat.
Nic snadného! "Poprvé jsem to viděl u jednoho spoluhráče někdy v říjnu. Brzy poté jsem zašel do knihkupectví a od té doby je to pro mě úplná droga," vysvětluje čtyřicetiletý Hašek se smíchem. "Luštím to jak doma, tak na zájezdech s týmem snad každý den." Pauzu si nedá ani při olympiádě. Do Turína si s sebou vezme jednu nebo dvě knížky plné hlavolamů. Miluje šachy, to je o něm známo. V létě měl být dokonce jedním z protihráčů v simultánce proti slavnému Rusovi Karpovovi. Ale sudoku, to je teď pro něj víc. "Je to každopádně něco jiného. Už jen proto, že na šachy jsou potřeba dva. O sudoku se v Americe mluví jako o novém fenoménu, který se snad dá přirovnat k Rubikově kostce v sedmdesátých letech." Když cestuje Ottawa Senators za zápasy na ledě soupeřů, probíhá v letadle zvláštní soutěž mezi Haškem a slovenským obráncem Chárou. Kdo vyluští sudoku první, ten vyhrál. "A kdo z nás je úspěšnější? No, Zdenovi zatím chybějí zkušenosti," říká slavný brankář šibalsky. "V mančaftu to hrají i další kluci. Pravda, většina z nich spíš mačká čudlíky od podobných her, které mají moje děti." Však to také není zábava pro každého. Sudoku vyžaduje logické myšlení, poctivý trénink. "Ty lehké zvládnu už do deseti minut. Ty těžké tak do hodiny. I když nad jednou jsem vlastně s přestávkami strávil asi šest hodin!" |
 Brankář Dominik Hašek v netypické akci. |
