A přesto: do boje je vedl Peter Šťastný, vzhledem ke své slavné minulosti v NHL nejpopulárnější hokejista turnaje, novináři nejčastěji vyhledávaný. Proslul v Lillehammeru svými hrdými prohlášeními.
Jako jediný na světě už hrál za tři národní týmy: nejdřív za Československo, pak za Kanadu a na olympiádě v Lillehammeru za Slovensko. V tomhle reprezentačním dresu se cítil nejlépe.
"Abyste to pochopili, musíte vědět, že Slováci nebyli tisíc let svobodní, až na pět let během druhé světové války, kdy jsme byli nezávislým státem," řekl v rozhovoru pro Herald Tribune. "A nyní jsme znovu nezávislí už třináct měsíců." Peter, jeden ze tří bratrů Šťastných, emigroval v roce 1980, hrál v NHL za Quebec Nordiques, v roce 1983 získal kanadské občanství a o rok později reprezentoval Kanadu na Canada Cupu 1984.
Spolu s Mariánem, starším o tři roky, rovněž emigrantem do NHL, se stali propagátory nejen hokeje, ale i hrdého slovenského nacionalismu.
Tehdy byli na Slovensku nejpopulárnějšími osobnostmi, byť je bolševický režim odsuzoval jako ilegální utečence.
"Reprezentujeme pět milionů Slováků ve své vlasti a tři a půl milionu Slováků v zahraničí," řekl v Lillehammeru Peter Šťastný, ve 37 letech nejstarší hráč olympijského turnaje.
| 17. soutěžní otázka |
|
Američané si přáli přímé televizní vysílání z olympijských her především z krasobruslení mimo jiné proto, že startovaly obě protagonistky případu, jenž otřásal Spojenými státy. Jednak Nancy Kerriganová, nedávno fyzicky napadená a zraněná neznámým mužem, a také její konkurentka, údajně do komplotu přes svého manžela zapojená. Ta se jmenovala |
V téhle době už zase hráč Slovanu Bratislava, dopřával na olympiádě své duši hojného potěšení.
"Deset let jsem se nemohl vrátit domů, i když jsem po tom nesmírně toužil," vyznal se. Poté, co nesl slovenskou vlajku při zahajovacím ceremoniálu, prohlásil: "Některé věci si nemůžete koupit, v tu chvíli se mi splnil velký sen." Leč ani on, "otec hráčů", jak jej nazval trenér Šupler, nepozvedl svůj tým v zápase proti Čechům z letargie.
"Pohyblivější a techničtější čeští hráči brázdili led jako osamělé koráby v oceánu, slovenská obrana, otevřená jako vrata do stodoly, dovolovala nájezdy do liduprázdného prostoru," napsal zpravodaj Mladé fronty DNES.
Nerozpoutal se bratrovražedný boj. Ledem vanula spíše selanka.
Nebyla snad oběma trenéry už napřed domluvena u piva v Českém olympijském domě? Hlinka s vedoucím mužstva Františkem Černíkem tam, řečeno slovy básníka, vypili už mnohou číši spolu.
"Já ani nevím, kde Český dům v Lillehammeru stojí," odmítl Šupler spekulaci. "Na pivo tam snad chodili někteří naši hráči."
Trenér Hlinka cítil jedinečnost chvíle. "Byl to zvláštní pocit. Vedl jsem přece dost slovenských hráčů v československém mužstvu a nyní stáli na opačné straně." Hecovala se atmosféra před posledním zápasem turnaje, v němž šlo o páté místo? "Normálně jsme spolu mluvili, oni říkali, že budou hrát naplno, a my, že chceme vyhrát," líčil atmosféru obránce Jiří Vykoukal.
Trenéři Hlinka a Neveselý si dali pozor, aby nějak nezvýrazňovali zvláštní význam utkání. "Mohlo by to přispět k nervozitě před zápasem," domníval se brankář Turek. "Nechali tomu volný průběh."
"Zastihla nás slabá chvíle," přiznal s těžkým srdcem Peter Šťastný.
Slabé chvíle se držely i českého týmu. Po necelých třech měsících propadl i na mistrovství světa v Itálii. Hlinka abdikoval. "Tím, že Hlinka nebude chvíli dělat trenéra, hokej nekončí, možná, že tak bude i dobře," řekl v Miláně.
Za čtyři roky, v Naganu, se na olympijské hry slavně vrátil.
