Kathryn Fudgeové změnila úvodní slova tohoto článku život. Ta slova a také její maminka, která si jich všimla v novinách. Na inzerát za dceru odpověděla.
"A tak jsem v lednu 2008 zamířila na testy. O půl roku později jsem jela do Dánska. Zrovna jsem odmaturovala. Všichni mí kamarádi šli na univerzitu a já jela do Århusu hrát házenou," vypráví Kathryn svůj unikátní příběh, jak se stala olympioničkou ve sportu, o kterém až do svých osmnáctin neslyšela.
Tedy: ten příběh je unikátní z pohledu házenkářek z většiny ostatních reprezentací; ty se obvykle svému sportu věnovaly od raného dětství. V britské reprezentaci je osud Fudgeové naopak typický.
Na Ostrovech totiž házená před udělením olympiády prakticky neexistovala. Zanikla vinou nezájmu sponzorů i samotných sportovců.
Veslařský superšampion Steven Redgrave a jím vedená organizace Sporting Giants se však nehodlali s danou situací smířit. Oslovili na čtyři tisícovky sportovců, 16 mužů a deset žen pak vyslali na tvrdou stáž do skandinávských zemí, končin házené zaslíbených.
Cílem obou olympijských výběrů bude vybojovat si čtvrtfinále. Ale upřímně - byla by to senzace. V přípravě se ženy utkaly s Černou Horou, malou zemičkou se světovou házenou. A prohrály jenom 22:37.
Co se stane s ostrovní házenou po olympiádě? Nezemře. Fudgeová získala profesionální angažmá ve Švýcarsku. Její spoluhráčka Holly Lam-Mooresová má dokonce namířeno do dánského Viborgu. A hlavně - v Británii je prý nyní kolem 11 000 aktivních házenkářů a házenkářek.
"Možná už za dvacet let vyhraje Velká Británie nějaké zlato. A až se to stane, budu vědět, že my jsme to začaly," zasní se Lam-Mooresová.
