"Nikdy to neměla lehké, ale i z té nejtěžší situace se dokázala posunout dál v kariéře," říká její bývalý trenér z pražské Dukly Rudolf Černý. Poprvé si jí všiml v jejích devatenácti letech. To byla ještě vícebojařkou. "Upozornil mě na ni kolega. Chtěl, ať ji vedu, ale v Dukle se moc do trénování holek nechtělo," vysvětluje Černý.
Nakonec však studentce sportovního gymnázia kývl. "Byla talentovaná, to viděl každý. Tak jsem si řekl, že ty řeči, že trénuju holku, přežiju."
Zranění, nachlazení, angíny. A pak nádor
Zpočátku s ní pokračoval trénováním víceboje. "Že jednou bude oštěpařka, mě zpočátku vůbec nenapadlo," přiznává kouč. Změna přišla paradoxně v době, kdy Špotákovou trápilo jedno zranění za druhým.
"Na světovém šampionátu v Chile měla únavovou zlomeninu. I tak ale dokázala hodit oštěp daleko přes 50 metrů. Ostatní holky přehodila o osm metrů. Rozhodčí před jejím pokusem utíkali. To byl hodně vtipný pohled," vzpomíná na oštěpařské začátky s úsměvem Černý.
Oštěpařku pak trápila častá nachlazení. "Hlavně angíny, ovšem to nebylo to nejhorší," říká její bývalý trenér. "V roce 2003 jí v holeni našli nezhoubný nádor, v podstatě jí kvůli tomu přesekli holenní kost." Dlouho trvalo, než se z toho oklepala.
Měla však za sebou už roční pobyt ve Spojených státech, který ji pořádně zocelil. "Nelíbilo se jí tam, neměla ráda jejich přetvářku. Dvakrát se tam zranila a navíc tam měla příliš drsné tréninky," vypráví Černý.
Podle něj to bylo klíčové období pro její kariéru. "Vrátila se tvrdší, více zatvrzelá a paradoxně sportovně uvolněná. Hlavní ale bylo, že od té doby byla hodně soběstačná."
Vzestup po aténské olympiádě
Největší vzestup byl u oštěpařky po olympiádě v Aténách 2004. "Tam ještě skončila třiadvacátá, ovšem rentgen později ukázal, že jí stále chyběl kus holenní kosti. Z toho pohledu to byl od ní nadlidský výkon," kroutí hlavou Černý.
Ten byl ještě u toho, když Špotáková získala zlato na hrách v Pekingu a pár týdnů nato přihodila světový rekord. V roce 2010 se však jejich kariéry definitivně rozešly. "Byli jsme spolu jedenáct let, už to chtělo změnu. Bára potřebovala profesionálnější svět. Já jí to přeju a dnes ve finále budu držet palce."
