V předposledním z běhů na 200 metrů doběhla původně v čase 24,32 třetí. Ale pak se u jejího jména objevilo DQ. Diskvalifikována. Důvod sice uveden nebyl, ovšem dal se předpokládat: vyběhnutí z dráhy.
Došla k českým novinářům. Stále neměla o žádné pohromě ani tušení.
„Nemáme dobrou zprávu.“
„Ne!“ lekla se.
„Diskvalifikovaná.“
Ani se moc nedivila. Naopak hned spustila: „Já věděla, že to jednou přijde. Dráha, co? Já běhám hrozně těsně (k čáře).“
„Není tam uvedené, o jaké porušení pravidla se jedná.“
„Ale asi to tak bude. Asi dráha to bude. Do pr..... No tak dík. Tak já zase jdu.“
Naznačila odchod z mixzóny, kde se atleti setkávají s reportéry, ale hned se zase vrátila. Kateřina Cachová je jinak veselá holka. Diskvalifikaci v olympijském závodě se snažila skousávat.
„Ale nevím přesně, kde jsem vyšlápla, ani co jsem vyšlápla.“
Požádat ji v dané situaci o zhodnocení celého úvodního dne každopádně bylo poněkud zvláštní. „No teďko se mi bude hodnotit blbě. Až doteď jsem byla docela v pohodě a spokojená.“
„Ale můžete v sedmiboji i po diskvalifikaci závodit dál, ne?“
„Nemůžu. A nebo možná jo. Asi jo. Budu tam mít 0 bodů z dvoukila.“
Pak se na chvíli odklonila v myšlenkách od diskvalifikace a vyprávěla o organizaci v Riu: „Po dopoledním bloku jsme šli na autobus a u stadionu byla 300metrová fronta lidí, asi na šest autobusů. Přitom měl jet po 15 minutách vždy jen jeden autobus. Tak jsme si s vícebojařkami dovolily tu frontu obejít. Všichni nás vybučeli, zhruba stejně jako naše beachvolejbalistky, když hrály s Brazilkami. Nebylo to úplně příjemné. Ale na druhou stranu čekat tady, to by taky nebylo nic moc.“
Ještě se zmínila o kamenech, které viděly Eliška Klučinová a Tomáš Dvořák v doskočišti dálky, a podivila se: „Na olympiádě a takové podmínky?“
Když vtom...
Monitor opět změnil pořadí.
„Skočila jste tam zpátky.“
„Kam jsem skočila? Do dráhy? Co? Do výsledků?“
DQ u jejího jména zčistajasna zmizelo. Šéftrenér Tomáš Dvořák i ředitel svazu Tomáš Janků se mezitím šli podívat na video, aby zjistili, kde a jestli vůbec se provinila. Ale ještě než k videu došli, hlásil jim hlavní rozhodčí: „Je to v pořádku.“ Diskvalifikace byla zrušena.
„Vážně? Hned mám lepší náladu,“ rozesmála se.
Náušnice s logem Ria 2016, které jí pro štěstí pořídila kamarádka Lucie Ondraschková v Americe, byly pro tuto chvíli opravdu šťastné.
U výsledků dvoustovky sedmibojařek se po chvíli na monitoru objevilo také slovo „official“. Oficiálně byla zpět.
„A já si říkala, že třeba nebudu muset zítra běžet celou osmistovku, když budu disklá,“ vtipkovala.
Teď konečně mohla v klidu hodnotit svůj den.
100 m překážek. „Na Kladně už jsem je běžela i za 13,16, ale tam mi o nic nešlo, tam jsem je šla agresivněji. Tady se přece jen bojím, abych neškobrtla a tím neztratila moc bodů. Takže je lepší jít na jistotu - a vzhledem k tomu je 13,19 hodně dobrý čas.“
Výška. V ní už letos selhala na mistrovství Evropy v Amsterdamu. „A pak jsem skočila jen 173 v Táboře, takže jsem tady s těmi 177 spokojená, i když bych neměla být.“
Koule. Její Achillova pata. „Hmm, s tou bojuju pořád. Ale už je to za 12 metrů, u mě se 12 metrů počítá, i když je to ztráta.“
A dvoustovka. „Já ji chtěla běžet pod 24. Byla nakonec za 24,32, ale cítila jsem se v ní dobře. Všechny ty holky, co byly v běhu se mnou, měly letošní nejlepší výkony lepší než já a já doběhla třetí, takže to asi byl dobrý čas.“
A co se stalo po dvoustovce, to už byla živá historie.
„Ještě že jsem tady kolem vás šla, jinak bych ani nevěděla, že jsem byla diskvalifikovaná, vrácená a pak oficiálně vrácená. Ale když jsem k vám přicházela, to hrobové ticho mě vyděsilo. Tak já se jdu oblíct.“
