Seděl v klidu, na hlavě čepici s rovným kšiltem, mluvil spíš tiše. Žádný showman. „Ale dobře jsem věděl, o co šlo. Spoluhráči se o to postarali,“ usmál se Carmelo Anthony, snad až trochu plaše. „A na konci zápasu už jsem byl ve své zóně.“
Proto na hřišti působil jako zvíře.
V transu. Nezastavitelný.
A tak se v Riu v hale Carioca 1 přepisovaly olympijské dějiny.
Americký trenér Mike Krzyzewski, jenž režíruje basketbalovou dominanci této země, je pohotový řečník. Před plným sálem mluvil o duelu s Austrálií, v němž se tým USA nadřel jako dlouho ne, v půli prohrával a vybojoval triumf 98:88.
Pak ovšem bleskově změnil téma: „Teď už se mě nikdo na nic nezeptá, protože přišel někdo, kdo dal 31 bodů a stal se nejlepším střelcem dějin USA. Sluší se pogratulovat! Carmelo je jeden za poslední dekádu v mezinárodním basketbalu jedním z nejlepších hráčů na světě.“
Pokud ne vůbec nejlepším. Anthony (32 let), jenž nyní hájí ikonické barvy New York Knicks, „kroutí“ již čtvrtou olympiádu. Jako jediný z aktuálního kádru zažil facku přímo na tvář v Aténách 2004, kde Američané skončili třetí - a jako jediný má zlata z Pekingu a Londýna, čili útočí na unikátní hattrick.
„Každou olympiádu jsem si užil. Každá byla úžasná,“ líčil jako čerstvý rekordman, neboť proti Austrálii dosáhl na celkem 289 bodů z letních her.
Až pod ním jsou čtvrtý Michael Jordan jako ikona největší (256 bodů za dvoje zlaté hry), třetí obr David Robinson (tři olympiády, dvě zlata, 270 bodů) a stříbro drží aktuální megastar LeBron James, rovněž trojnásobný účastník a dvojnásobný šampion (273 bodů).
No a nad všemi nyní ční „Melo“.
Jak došel až sem? „NBA je tak jiná: máte častěji míč v ruce, dovolí vám mnohem víc střel, mnohem víc akcí. Ale já se rád přizpůsobuju situaci,“ řekl. „Prostě si hledám svoje místa a kluci mě v nich umí najít.“
Trojky sázel Austrálii strojově; nebýt jeho, zrodila by se možná obří senzace. „Melo je pořád slyšet. Každý den nás tlačí k tomu, abychom byli lepší a lepší,“ líčí Kyle Lowry jeho roli. „Pevný jako skála,“ dodal kanonýr Kyrie Irving. Však jej americká média nazvala „alfa samcem téhle basketbalové smečky“.
Drsné mládí, pak život hvězdy
Dostat se do role dolarového multimilionáře tak oblíbeného v desítkách zemí planety však pro „Mela“ nebylo nic samozřejmého. Když mu zemřel otec na rakovinu, byly mu jen dva roky. Jeden z jeho přátel z dětství vzpomínal, jak v drsné čtvrti Baltimoru na vlastní oči pozorovali drogy, násilí, smrt. Tímhle se ale prokousal, stal se trojkou draftu a v pouhých 20 letech dostal nečekanou šanci reprezentovat USA na olympiádě v Aténách. Jak to dopadlo, jste si již četli: výbuchem.
Melo, jsi díky tomu silnější? Myslel jsi na to, když jste mohli prohrát s Austrálií? zeptal se jeden z amerických novinářů. „No, rok 2004 jsem při svých střelách v hlavě zrovna neměl,“ zasmál se. „To ne. Stalo se. Všichni dobře víme, jak to skončilo. A nechceme to zažít znovu.“
V NBA platí Anthony za jednoho z nejlepších borců, kteří nikdy nevyhráli titul. Knicks i jeho původní klub Denver Nuggets si od prstenů šampionů drží pořádný odstup. Má vizitku střelce-chrta, v tom snad stíhal i rozloučivšího se Kobeho Bryanta. Anthony kolikrát pálí, jako by nikdy nechtěl přestat. Zvládl již 62 bodů za utkání i 33 za čtvrtinu.
V Riu takto divočit nemůže, ale strhující výkony mu samozřejmě nikdo nezakazuje. Vůdce smečky, která si nemůže dovolit být poražena, si to jako správný šéf pohlídal.
