Do dvou hodin pátečního odpoledne musí oznámit osmnáctku vyvolených. Už včera to měl v plánu, ale naplněný tiskový sál na pražském Strahově čekal na Brücknera marně. Kouč zůstal doma v Olomouci, nominaci nesepsal, dál váhá.
A požádal o odklad. Do pondělí, aspoň o pár hodin. Chce získat čas. Fotbalový ředseda František Chvalovský dokonce intervenuje u olympijského předsedy Milana Jiráska, ať pomůže.
Český olympijský výbor, který už dávno chtěl slyšet jména, se překvapivě staví k žádosti příznivě. "I on má zájem, aby fotbalisté jeli na olympiádu co nejsilnější," praví Petr Fousek, vedoucí fotbalové výpravy.
Začíná série jednání, telefonátů a faxů. Národní olympijský komitét tlačí výš, na Mezinárodní olympijský výbor a na organizační výbor her. "Udělejte výjimku, nechte nás ještě chvilku váhat a dumat." Česko žádá, ale v Austrálii už je večer, těžko tam někdo něco zásadního rozhodne a přesune.
Až dnes ráno se nejspíš všichni dozvědí, dokdy se Brücknerova ekipa bude muset narodit. Třeba se odklad uzávěrky nepovolí, tak trenér uchopí pero a sepíše definitivní tým. Mohou v něm být tři hráči nad třiadvacet let. Jedno jméno už je jisté - brankář Kouba. Když Brückner přidá ještě Nedvěda s Poborským, obě hvězdy budou muset odjet a hotovo. Kdo se totiž objeví v nominaci, nesmí během olympiády nastoupit v klubu.
Jenže uvážlivý muž to neudělá. Ve středu ráno si napsal: Jan Koller ano. Večer už to bylo naopak, protože Kollerův Anderlecht profrčel do Ligy mistrů, a tak by vznikly tahanice.
Někoho napadne: proč vůbec Brückner váhá? Vždyť pro něj mluví právo volby. Jenže trenér, místo aby si mohl diktovat, je víc snížen do role prosebníka před Spartou, Slavií i zahraničními kluby, které se snaží udržet mladé krajánky. "Dohadovat se můžeme donekonečna, můj ideál je úplně opačný než Brücknerův," říká František Cipro, trenér Slavie.
Když už by někoho musel pustit, tak jeden ze svých tří pilířů a náhradníka. Ať si olympijský kouč vybere jednoho z trojice Doškové a Petrouš a dalšího z trojice Sedláček, Skácel, Švancara.
A Sparta? Trenér Brückner chce tři hráče: Sionka, Lengyela a Grygeru. "Ale já bych chtěl pustit jen dva," říká trenér Ivan Hašek.
"Budu však respektovat, ať se rozhodne jakkoliv, na prvním místě je reprezentace." Hašek je v jiné pozici než Cipro, má širší kádr, a navíc plánuje, jak ho ještě v nejbližších dnech posílí. Olympijský turnaj mu v týmu udělá menší neplechu než slávistům.
A tak dál telefony drnčí, trenéři se dohadují, Brückner naléhá, ti druzí se brání.
I generální sekretář svazu Luděk Macela čelí dotěrným přáním. "Víte, my o toho Heinze nechceme přijít. Nemůžete s tím něco dělat?" žadoní Hamburk.
Macela je malý pán, ačkoli právě jeho podpis stvrdí konečnou nominaci. "Fotbal není hod oštěpem, Železný splní limit a jede. To u fotbalu neexistuje," říká.
Když se povolí odklad do pondělí, bude se netrpělivě čekat na dnešní los evropských pohárů, na víkendové zápasy v lize, na zranění a uzdravení, na ztrátu formy a záblesky. Čeká se na konečné slovo.
