"Ještě nikdy jsem nehodila na velké soutěži takhle daleko, ještě nikdy jsem nebyla na olympiádě. A že to nevyšlo na medaili? To je život, ten nahoře to holt zařídil tak, abych měla do budoucna ještě větší motivaci," myslí si svěřenka trenéra Josefa Šilhavého.
Ve druhé sérii doplachtil disk vypuštěný z její ruky na metu 66,08 m, což byl v té době zdaleka nejlepší výkon. Postupně se však před ní dostaly Ruska Sadovová (67,02), Řekyně Kelesidouová (66,68) a Běloruska Jatčenková (66,17).
"K medailovému umístění chybělo málo a to nejen ke třetímu místu, ale i k prvnímu. Nechci aby to znělo namyšleně, ale devět centimetů ztráty na bronz zabolí, ale mnohem víc mě mrzí, že necelý metr stačil na zlato," říká pětadvacetiletá závodnice pražského Olympu. "Olympijský vítěz je jen jeden, na něj se nezapomíná," zdůrazňuje.
Na výkon, jaký v Aténách předvedla novopečená olympijská vítězka Natalia Sadovová, si věří. "Já myslela, že tu bude na zlato potřeba okolo 69 metrů. Nakonec stačilo o dva metry méně. Myslím si, že mám navíc než jsem hodila dnes. Jenže disk je velké umění a alchymie."
Do závodu šla s tím, že se pokusí dát do každého pokusu co nejvíc. "Jen v tom prvním jsem se snažila jít uvolněně, abych si zajistila účast v užší osmičce."
Poté, co ve druhé sérii hodila 66,08 se na její tváři objevil úsměv. "To bylo proto, že ze mě v té chvíli všechno spadlo. Už bylo jisté, že jsem podala opravdu dobrý výkon od něhož se můžu odrazit a jít ještě dál," vysvětlovala. "Bohužel se to nestalo."
Ve třetím pokusu poslala disk do ochranné klece, v dalších sériích si připsala výkony 62,81, 63,21 a 64,84 m. "Snažila jsem se výkon z druhé série ještě vylepšit, ale to už jsem musela riskovat. Jenže soutěž byla už dost dlouhá, nešlo to," pokyvovala hlavou.
V disku hrají velkou roli zkušenosti a Věra Cechlová-Pospíšilová byla druhou nejmladší finalistkou. "Věk v téhle disciplíně rozhoduje. Já cítím, jak se každý rok zlepšuju. Technicky i psychicky. Na světové soutěži se mi závodí rok od roku líp. Snad se to projeví v příštích letech," doufá.
I když se snažila soustředit maximálně na sebe samotnou, vnímala i podporu z hlediště. "Všimla jsem si kamarádky, která tam seděla s českou vlajkou. O to víc jsem se snažila, aby mi to létalo co nejdál. Ale to samozřejmě nejen kvůli ní, ale pro všechny ty, kteří mi drželi palce.
