"Navíc když jsem viděla, kolik na to stačilo," říkala se slzami v očích. Od zlaté medaile ji dělily tři metry, za bronzovou zaostala o 84 centimetrů. "Hned jsem si vybavila, že jsem dopadla jak zápasník Švec a skifařka Knapková."
Cechlová finále zahájila neplatným pokusem, v druhém hodila 61,08 metru. Hranici 61 metrů překonala ještě dvakrát: v páté sérii výkonem 61,75 metru, v poslední hodem dlouhým 61,66 metru.
"Neházela jsem tak volně jako v kvalifikaci. Moc jsem chtěla získat medaili pro sebe, pro celou republiku. A ona byla hodně blízko. Emoce mě ale svazovaly a neprodala jsem všechno, co v sobě mám. To mě strašně mrzí."
Než šla házet, dostala od trenéra Šilhavého náramek pro štěstí. "Cítila jsem, že je se mnou. Moc mu děkuju za všechno, co pro mě v přípravě i nebo tady na olympiádě dělal. Je mi líto, že jsem ho zklamala," řekla Cechlová.
"Vím, co mě teď čeká. Lidi mě budou bombardovat, že jsem to pokazila."
Před čtyřmi lety v Aténách byla medaili blíž než teď, tehdy ji od bronzu dělilo jen devět centimetrů. A přesto nebyla tak zklamaná, jako teď. "Doufám, že za čtyři roky v Pekingu konečně vyjde," věřila tenkrát.
Nevyšlo.
"Letos je mi třicet a nevím, co bude za čtyři roky. Bojím se, že to může být moje poslední olympiáda. Určitě ještě nekončím, příští rok chci na mistrovství světa, ale za čtyři rok? Kdo ví. Možná to tady byla moje poslední šance."
