V té chvíli se už její rty co chvíli roztahovaly do širokého úsměvu. Aby ne, před startem oficiálního ceremoniálu, během kterého se za zvuků české hymny měla vztyčovat státní vlajka, se však spíš mračila.
Kvůli deštivému počasí totiž museli organizátoři celou akci úplně překopat. A místo důstojné slavnosti na nádvoří se ceremoniál odbýval v útrobách jedné z budov v srdci olympijské vesnice.
"Zažil jsem už hezčí vítání, ale improvizace se Kanaďanům povedla. Pro mě je důležité, že zahráli správně hymnu a ne jako v Aténách, kde ji předělali takovým způsobem, že nebyla k poznání," poznamenal předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek.
Sáblíkovou, podobně jako boulařku Nikolu Sudovou, roztrpčilo dlouhé čekání na začátek akce, která se nakonec musela obejít bez vztyčování vlajky. Kvůli ní se shromáždily už v půl čtvrté a na nohou stály hodinu a půl. "Byla jsem z toho unavená, že mě bolely nohy víc jak z tréninku," usmála se Sáblíková.
Nakonec byly ale obě spokojené. I proto, že viděly neotřelou show, při které organizátoři kladli důraz na tradice. Díky tomu mohly vidět kulturu Prvních národů, což je termín, který v Kanadě používají pro původní obyvatelstvo.
"Bylo to moc pěkný," libovala si Sáblíková. "Podobné jako na olympiádě v Sydney. Tam dali také prostor domorodcům," dodal Jirásek.