Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 20. října 2017 Vendelín

Že už nemůže být lépe? Ale ano, Češi letos překonali i žně ze Soči

Martina Sáblíková a její zlatá radost. | foto: AP

17 2015
Před rokem, po nejúspěšnější zimní olympiádě české historie a osmi medailích ze Soči, se ozývaly hlasy: To je strop. Lepší už to být nemůže. Jenže... Ono to letos lepší je!

Počítejte, prosím, také: dvakrát Sáblíková i Moravec, jednou Ledecká, biatlonová smíšená štafeta, Soukalová, Strachová, Bauer, Erbanová. Celkem deset medailí, z nichž hned čtyři se lesknou zlatě. Taková je česká bilance ze světových šampionátů v olympijských disciplínách v zimě 2015.

Soči je překonáno!

České zimní sporty prožívají své vrcholné období. Nikdy dříve nepřinášely tolik úspěchů.

České medaile

ZOH SOČI 2014
Zlato:
Samková (snowboardkros)
Sáblíková (rychlobruslení).
Stříbro:
Sáblíková (rychlobruslení)
Moravec (biatlon)
Soukalová (biatlon)
smíšená štafeta (biatlon).
Bronz:
Soukup (biatlon)
Moravec (biatlon)
CELKEM:
8 medailí
(2 - 4 - 2)

MS 2015 (olympijské disciplíny)
Zlato:
2x Sáblíková (rychlobrus.)
Ledecká (snowboarding)
smíšená štafeta (biatlon)
Stříbro:
Bauer (běh na lyžích)
Soukalová (biatlon)
Moravec (biatlon).
Bronz:
Erbanová (rychlobruslení)
Strachová (alp. lyžování)
Moravec (biatlon).
CELKEM:
10 medailí
(4 - 3 - 3)

Jak je to možné?

Není to dílo všeobjímajícího a fungujícího systému našeho sportu. Český olympijský výbor i Česká unie sportu nadále svádějí bitvy s úřady a občas i mezi sebou. Financí z veřejných zdrojů putuje do sportu v porovnání s jinými zeměmi stále nepřirozeně málo. A vize olympijských center, o níž se hlasitě hovořilo po hrách v Soči, je zatím vidinou budoucnosti.

Jednou v nich snad vyrostou budoucí Sáblíkové, Bauerové či Moravcové. Kořeny nebývalé úrody letošních cenných kovů však musíme hledat jinde. Jsou dílem mimořádných individualit s vlastní, neortodoxní cestou.

Příběh těchto medailí je o sportem posedlé Sáblíkové, pro kterou kouč Novák stvořil soukromý klub. Je o samorostu Bauerovi, jehož přípravu poslední léta plánoval německý kouč. O zarputilé bojovnici Strachové, vedené rakouským trenérem. O univerzálce Ledecké a jejím multinárodním realizačním týmu. Či o ledové rebelce Erbanové, která odešla načerpat nizozemské know-how.

Ale zároveň je to i příběh biatlonistů, kteří na rozdíl od dříve zmíněných neuhánějí za medailemi každý na vlastní pěst. Ti systém mají, fungující a úspěšný, ale svůj vlastní. Nikoliv vzešlý shora, nýbrž zevnitř, od kdysi podceňované skupinky snílků kolem Jiřího Hamzy.

Hovoří o sobě jako o rodinném svazu a mají pravdu, nejen proto, že i jejich prezident myje při šampionátu v týmovém motelu nádobí.

Přesto z mála stvořili mnoho.

A dokonale pobláznili národ.

Jejich systém je postaven na nadšencích pracujících srdcem, na rozumných investicích i využití marketingového potenciálu. Zároveň však stojí na pokoře. Musíme zachovat skromnost, jinak zase vše ztratíme, říká Hamza.

Tento systém je jedinečný. Nicméně ve své podstatě může být návodem i pro mnohé další sporty.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze