"Tentokrát všechno klaplo přímo ideálně," říkal po třicítce Pešina. "My vymýšleli mázu a Ulf testoval jednotlivé páry. Na klasice jsme se neshodli, ale u bruslařských lyží si výborně rozumíme."
Čím tedy mazali zlaté běžky? "To vám tedy neřeknu," zavrtěl hlavou Pešina.
Olsson vybíral zpočátku z devíti párů, ještě čtvrt hodiny před startem zkoušel dva.
"Chlapci z mazacího týmu odvedli skvělou práci," pochválil české spolupracovníky.
Lyže, na nichž Neumannová spěla za olympijským titulem, si vybrala už před třemi lety při přípravě v Obertilliachu. "Ještě mají starý design. Ale za tím zlatem ji dovezly," vyprávěl kouč Frühauf.
Servismani se na nich cítili před startem tak dobře, až Pešina vyřkl: "Kdyby to dneska Káče nemělo jet, tak to už nepojede nikdy."
Na trati sice znervózněl, protože Neumannová v kopcích nevypadala nejčerstvěji, ale brzy se uklidnil: "Věděla, že i když nahoru ztratí čtyři metry, dolů je zase sjede."
Olsson fandil 300 metrů před cílem, potom nalepil ucho k vysílačce. "Šíma (trenér běžkyň Šimůnek – poz. aut.) mi ale do ní jen říkal: Počkej chvíli, počkej chvíli..."
Až pak zaslechl: "První."
Roztáhl ústa do širokého úsměvu: "Fantazie. Káča je opravdová bojovnice."
"Zklamání z desítky opadlo, vše je mezi námi zase v normálních kolejích," ujistil Pešina.
