Po Novém roce jste v Oberhofu říkal, že olympijská medaile je pro vás daleko. Co povíte teď?
Že je s každým úspěchem malinko blíž. Schonach byl závod, kde se mi všechno mimořádně sešlo. Na můstku jsem měl lehký zadní vítr, v běhu výbornou skupinu. A pár lidí tu chybělo, třeba Američani.
Také jste začátkem ledna tvrdil, že k lepším výsledkům potřebujete nabrat sílu do běhu. Už ji máte?
Zlepšilo se to. Ale Lamy Chapppuis (francouzský lídr SP) mi ukázal, že se ještě mám co učit. V závěrečném kopečku zařadil třetí rychlost a najednou zmizel.
Pavla Churavého se ptejte zdeČeský sdruženář na vaše dotazy odpoví v pondělí v 10 hodin |
V posledních sedmi závodech jste skončil nejhůř sedmý. Jak si takové zlepšení vysvětlujete?
Asi jsem měl k Ježíšku správné přání. Taky jsem si řekl: Nechci objíždět závody kvůli ničemu, to bych mohl radši sedět doma. Už takhle mám výčitky, že jsem pořád pryč.
Uživíte lyžováním rodinu?
Jo, nějaké penízky vydělávám (za Schonach v přepočtu 70 tisíc nezdaněných korun). Doufám, že něco ušetřím, abych ponížil hypotéku.
Domek jste v Liberci dostavěl?
Pořád je na něm spousta restů. Na plot i bránu padne dost peněz. Ještě nemáme ani zkolaudováno.
Je vám 32. Nepřemýšlíte o tom, že byste po olympijské zimě skončil?
Dokud se mi daří, neodejdu.
Vyhovuje vám, že nejste pod drobnohledem jako Lukáš Bauer?
No... Jsem spíš introvert, nemusím být středem pozornosti.
Čemuž byste však v případě olympijské medaile neunikl.
Nechci se k ní upínat. Budu šťastný, když na hrách skončím do 6. místa. Čím výš to bude, tím budu šťastnější.
