Začátek měl trochu vlažnější, dokonce se ve startovním poli lehce propadl, pak ale nezadržitelně mířil vpřed. "Nechtěl jsem udělat chybu z prvního závodu, kdy jsem napálil začátek a pak jsem se sotva doplazil do cíle. Na trati jsem měl několik kontaktů s ostatními závodníky, šlapali jsme si po hůlkách, takže jsem asi deset vteřin ztratil. Ale jiní na tom byli podobně, stejně bych si tedy asi moc nepolepšil."
Rezervu vidí ve skoku, který se mu nevyvedl ideálně. "Kdyby třeba foukalo, někdo by se bál skákat naplno a měl bych šanci. Jenže žádná náhoda nezapracovala. Skočil jsem to, na co teď mám."
Tým českých sdruženářů prožívá největší krizi posledních let, ale Churavý se na své výsledky dívá střízlivě. S patnáctým a šestnáctým místem v Salt Lake City je spokojen. "Nejsem žádný superzávodník ani velký talent, abych mířil vysoko. Na olympiádu budu určitě vzpomínat v dobrém."
To samé neplatí o zkušenějším Milanu Kučerovi. Před čtyřmi roky v Naganu bojoval o medaile, teď se trápil na konci startovního pole. Byť si proti prvnímu závodu mírně polepšil, 35. místo není nic oslňujícího. "Mám hroznou běžeckou formu. Neumím si to moc vysvětlit, protože doma jsem jezdil celkem solidně. Sotva stoupnu na běžky, začnou mi tvrdnout stehna. Je to pro mě utrpení katastrofa. Plácám se do cíle silou vůle," popisuje své pocity.
Sezona ještě nekončí. Sdruženáře čeká série závodů Světového poháru ve Skandinávii, na konci března pak mistrovství republiky. Kučera však netuší, co bude dál. "Pokud půjde Láďa Rygl na operaci, měl bych jet na sever místo něj. Ale při mojí současné běžecké formě by to byly vyhozené peníze," dodává realisticky.
 Pavel Churavý si jede pro výborné 15. místo ve sprintu sdruženářů |
