Je jednou ze tří tisíc sportovních škol v obrovské zemi, která skýtá bezednou studnici talentů: 1,3 miliardy obyvatel, pětinu zemské populace.
V Šišahai potí krev 550 žáků od 5 do 16 let. Ve spartánských podmínkách, odtrženi od rodičů, znají jen sport a studium, víc nic. První činnost začíná v 6.30 ráno, poslední končí v 21 hodin.
Vytipované děti sem odvádějí skauti přímo z mateřských škol. Čeká je dril překonávající někdejší sovětský a východoněmecký model.
"Do hlavy mi vštěpovali: veškeré emoce jsou zbytečné, zbav se jich! Ale večer co večer jsem probrečela," vzpomíná na léta v pekingské sportovní škole skokanka do vody Fu Mingxia, čtyřnásobná olympijská šampionka.
Trénovala tu devět hodin denně, sedm dní v týdnu. Rodiče směla vidět dvakrát do roka. Někdy se přijeli podívat na její závody, ale osobní kontakt byl zakázán.
Když se později novináři skokanky zeptali, co rodiče dělají, odvětila: "Já vlastně nevím."
Díky straně a vládě
"Tak nelidský systém, který mrzačí životy, je možný jen v totalitním státě," tvrdí Vitalij Smirnov, bývalý prezident Ruského olympijského výboru. "Přiznejme si však: tento systém přináší výsledky. Musíme být připraveni, že ne Rusové ani Američané, ale Číňané vyhrají příští hry."
Čína bude sportovní supervelmocí budoucnosti. Každý s tím počítá. "Ale ještě jí nejsme," namítá Juan Weimin, ředitel státního úřadu pro sport.
"Nepatříme mezi země, jako je třeba Austrálie, kde sport tvoří nedílnou součást života. U nás se mu dosud věnuje jen třicet procent populace."
Když Číňané v roce 1932 debutovali na olympiádě, reprezentoval je osamocený sprinter. O dvacet let později jediný plavec. Jenže když se po letech izolace vrátili na scénu v Los Angeles 1984, hned skončili v pořadí zemí čtvrtí. Letos v Aténách s 32 zlatými medailemi druzí, za Spojenými státy.
O dvanáct medailí tak překročili závazek vytyčený komunistickou vládou. "Naše úspěchy jsou dílem práce strany a vlády, patří vlasti a lidu," naplnila propagandistické poslání Feng Kchun, kapitánka vítězného týmu volejbalistek.
A to přivítání! Sláva jako při prvomájových průvodech. U schůdků z letadla, jímž se sportovci vrátili z Atén, přešlapovali pionýři s rudými šátky i přední komunistický boss Li Čchang-čchun. Na ploše hrála dechovka, vířili krojovaní tanečníci, občané přinesli transparenty.
Hrdinou národa se stal překážkář Liu Xiang, první čínský vítěz atletických soutěží. "Ukázal jsem, že atleti se žlutou kůží mohou běhat stejně rychle jako černí nebo bílí. Je to zázrak. V Číně se mohou udát mnohé zázraky," řekl.
Ale co skutečně způsobilo sportovní vzestup země? Snad doping? Před hrami v Sydney 2000 vyřadili funkcionáři z výpravy 27 olympioniků pro podezření z dopingu. Letos však k žádnému excesu nedošlo, všichni byli čistí.
Mnozí soudí, že klíčovou roli sehrály reformy z 80. let a rostoucí ekonomická moc země. "Ale tak to není," namítá John Li, profesor ekonomie z univerzity v Bostonu.
"Zářící medaile jsou stále produktem sovětské éry centrálního plánování sportu za vůdce Teng Siao-pchinga."
Přibrzděte, žádal Rogge
Co nabídne Peking 2008? "Krutou porážku USA," předvídá list Beijing Times. Strana a vláda již schválily "Strategii 45 zlatých medailí".
Rovněž organizace má být výkladní skříní Čínské lidové republiky a zastínit rozepře kolem porušování lidských práv. Vyrostou architektonické skvosty. Třeba Olympijský stadion pro sto tisíc diváků, přejmenovaný na Ptačí hnízdo. Nebo plavecký areál ve tvaru ledové krychle.
V pekingských ulicích přibude pět milionů květináčů. Po tříletém testování experti doporučí květiny, které budou zaručeně kvést v srpnu, během her.
Zapomeňte na zoufalý finiš aténských stavařů. V Číně bude vše hotovo v ročním předstihu. "Poprvé ve svém olympijském životě jsem musel říci pořadatelskému městu: Přibrzděte," přiznává Jacques Rogge, prezident Mezinárodního olympijského výboru.
Megalomanský rozpočet čínské olympiády je 37 miliard dolarů. Tedy 925 miliard korun. Pro porovnání: aténské hry stály v přepočtu zhruba 300 miliard korun.
A pražská olympiáda v roce 2016 by podle nejnovější studie společnosti PCW vyšla na 135 miliard.
Než z malých Číňánků vyrostou gymnasté, hodně si vytrpí... |