V neděli sehrála klíčovou úlohu ve zlaté štafetě českých cyklistů na olympijských hrách mládeže v čínském Nankingu. Pak se na chvíli stala mluvčí celého čtyřčlenného týmu a promluvila k reportérům i v angličtině.
Večer po náročném dni a malé oslavě svolila ještě k dalšímu rozhovoru. Je jí teprve osmnáct, ale v mnoha ohledech si už počíná jako ostřílený profesionál.
Úspěchy na lyžích i na kole2009 2011 2012 2013 2014 |
"Jsem zvyklá mluvit do médií, protože jsem už jako malá vyhrávala mezinárodní soutěže. Když stojím před kamerou, mluvím stejně jako ke svému kamarádovi,“ tvrdí Průdková sebejistě.
Kudrnatá brunetka se s úsměvem posadí do haly dočasného domova v olympijské vesnici a s patrným ostravským přízvukem rozkrývá svůj příběh.
Tři sporty ale jen jeden život
Na život profesionálního sportovce je vlastně připravená. Zná ho už odmalička. Tvrdé tréninkové dávky, vážná zranění i zájem médií. Vytoužený sen se ji může brzy splnit, ale musí se ještě rozhodnout, do čeho se vrhnout naplno.
"Chtěla bych znova zkusit pár lyžařských závodů, ale můj cyklistický kouč o tom nechce ani slyšet," tvrdí. Sjezdové lyžování dělala po většinu svého života, před dvěma lety vyhrála juniorské mistrovství republiky ve slalomu a obřím slalomu.
Poté si však přetrhala vazy v koleni, utrhla si meniskus a musela na operaci. Rehabilitace trvala půl roku a v rámci ní se zaměřila na cyklistiku, která byla do té chvíle pouze doplňkem přípravy.
Průdková nyní patří na horských kolech mezi juniorskou špičku. V Nankingu vybojovala v soutěži dvojic stříbrnou a v týmovém závodě štafet zlatou olympijskou medaili.
Má našlápnuto skvěle, přesto stále tvrdí: "Mám radši lyže, protože to není taková dřina. Navíc ty hory jsou prostě nádherné.“
Ani tady však výčet jejích sportovních výkonů nekončí. Mimo cyklistiky a sjezdového lyžování soutěžila také sedm let v gymnastice. Až do šestnácti let neznala nic jiného než školu, tréninky a závody.
Až zranění její stereotyp nabořilo.
„Zjistila jsem, že život je také o něčem jiném. Začala jsem chodit s kamarády ven. Byla jsem o berlích a měla jsem hodně času, takže jsem chodila na diskotéky. Sice jsem tam musela jenom sedět, ale stejně to bylo fajn.“
Její přístup k práci a tréninku se však nezměnil. Pod vedením přísného otce a navyklá tvrdému drilu při gymnastických trénincích se vrátila k závodům. Jak v cyklistice, tak na lyžích.
Postupně si však začala uvědomovat, že nelze na vrcholné úrovni skloubit obojí.
„Nemůžu být jako Neummanová nebo Sáblíková,“ připomíná příběhy dvou žen, které se prosadily ve dvou sportech. „Na běžkách a v cyklistice se trénuje vytrvalost. Ale v alpském lyžování se jede jenom minutu, takže člověk potřebuje sílu a výbušnost. Příprava je úplně odlišná.“
Každé léto musela shazovat na váze pět kilo, aby se v kopcích cítila co nejlépe. Když si na to vzpomene, poví: „To bylo za trest.“
Zpět na vrchol
Průdková sice už nezávodí ve třech různých disciplínách jako dřív, ale ani teď si nenechá ujít jedinou příležitost k fyzické aktivitě. „Nejradši mám ten moment, když se úplně zničím. Když po závodě vím, že jsem do toho dala úplně všechno, co jsem za ty měsíce natrénovala. To je skvělý pocit,“ říká.
Barbora Průdková na olympijských hrách mládeže v Číně
Když si proto potřebuje odpočinout, vezme kolo a vyrazí na krátkou projížďku. V posteli si zase čte o slavných sportovcích.
Vzory má tři: Šárku Strachovou, šampionku na horských kolech Julii Bressetovou z Francie a překvapivě také tenistu Rogera Federera, na němž obdivuje jeho vytrvalost a vůli, s níž se dokáže udržet na vrcholu.
Strachová a Bressetová zase musely během kariéry překonat zdravotní potíže. Jejich příběhy Průdkovou motivovaly, když si obnovila zranění kolena.
"Cítila jsem se příšerně. Úplně na dně," vzpomíná na rok a půl starou událost. "Doktoři mi řekli, ať dělám radši cyklistiku. Takže asi už nebudu pokoušet osud. Můžu být ráda, že vůbec chodím a můžu dělat alespoň nějaký sport."
Život bez něj by si totiž nedovedla představit. Kdyby její případný přítel neměl rád sport, skončil by špatně. "Já bych ho donutila sportovat!“ povídá naoko výhružně. „Nemůžu celý den jenom sedět a koukat na televizi. Chodili bychom po horách a tak. On by se naučil mít rád sport!"
Barbora Průdková namalovala jasně, jak její budoucnost bude vypadat.
