"Byl jsem na kopci, kde se měl závod rozhodovat, závěr jsem sledoval už jen z vysílačky," prozradil Stanislav Frühauf.
Z aparátu však slyšel jen nesrozumitelnou změť výkřiků. To jak jeho kolegové prožívali dramatický dojezd.
"Poslední srozumitelná zpráva byla, že Kateřina bude třetí. Pak už byl jen chaotický přenos. Někdo vykřikl: ´Hele, ona možná bude druhá,´ a tím to skončilo úplně. Teprve po pěti minutách mi řekli, že vyhrála."
Trenér zůstal v lese sám se svou radostí. "Zbyl tam jen italský kameraman, gestem mi blahopřál," řekl.
Do vítězného finiše Neumannovou dohnaly zástupy českých fanoušků. Vlajky byly k vidění podél celé trati i na hlavní tribuně.
Z terasy nad cílem ji povzbuzovali členové olympijské výpravy. "Pojď! Pojď! Pojď!" křičeli do fascinujícího tempa, kterým se běžkyně řítila k pásce.
Pak to přišlo. Neumannová to dokázala, její šestá olympijská medaile v životě je konečně zlatá!
Všechny tři soupeřky padly únavou na studený sníh. Neumannová ležela na znak a hůlkou v ruce kynula divákům.
Když se začala zvedat, přiběhla za maminkou malá Lucinka. V růžové bundě s českou vlajkou namalovanou na tvářičce. Běžkyně ještě celá od sněhu, na kterém před chvilkou ležela, vzala děvčátko do náručí.
Až pak přišly s gratulací soupeřky. Steiraová, Künzelová, Paruzziová.
"Jsem hrozně šťastná, že jsem to dokázala. Před závěrečným stoupáním jsem se už smiřovala s bronzovou medailí." To byla její první slova v cíli.
Střídali se u ní gratulanti z českého tábora i z cizích zemí. Zlato dostane při slavnostním vyhlašování dnes večer v Turíně.
"Co jsem jí řekl? Že jsme tu knihu spolu dopsali zlatým písmem," prohlásil dojatý Frühauf pateticky.
Neumannová totiž vybojovala zlato ve svém posledním olympijském závodě v životě. "Vím, že ve sportu už víc dosáhnout nemůžu," reagovala třiatřicetiletá šampionka na dotaz, zda to nebyl její nadobro poslední závod. "V této vítězné euforii po mě žádná důležitá rozhodnutí nečekejte. O budoucnosti budu přemýšlet v klidu po sezoně."
