Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek jsou spolu už 19 let. Seděli v jedné lavici na základní škole, od dvanácti pádlují v jedné lodi, den co den v peřejích. Flegmatik a bouřlivák, led a oheň. Tak rozdílní!
A přece tak úspěšní.
Mistři světa 2006, dvojnásobní mistři Evropy, bronzoví z her v Aténách 2004. A medailoví kandidáti pro Peking 2008.
Poslyšte, jste si vůbec v něčem podobní?
Štěpánek: Ale jo. Máme na vodu stejný věci.
Volf: Taky vážíme skoro stejně.
A v čem jste naopak nejvíc rozdílní?
Štěpánek: Přece v těch povahách. Já jsem impulzivní a Jára je do sebe, klidnej.
Volf: Tak to řekni: Mně je prostě všechno jedno.
Nikdy jste nezkoušel zklidnit i Ondru?
Volf: To nemá cenu.
Štěpánek: Zato když já mu při tréninku říkám o chybách, Jára je jako na truc ještě víc zticha. Nebo si jen tak něco zabrblá, čímž mě vytočí ještě víc.
Volf: Sedíme v lodi každý jinde. Je normální, že na věci máme různý pohled, ne?
. Naděje pro Peking
9. dubna vyšlo: Barbora Špotáková (atletika) Dnešní díl seriálu: Jaroslav Volf – Ondřej Štěpánek (vodní salom) V dalších dílech si přečtěte (abecední pořadí): Jaromír Ježek (judo) Roman Šebrle (atletika) a navíc ještě dva žolíky (objevy tohoto roku) |
Při závodě ale občas hlas zvednete, ne?
Štěpánek: Raději máme dopředu domluvené plány B.
Volf: Stejně než bys stačil něco zařvat, poznám podle lodě, co chceš udělat.
Nikdy jste se tedy na Ondru nerozčilil?
Volf: To jo, já občas umím být i sprostej.
Štěpánek: Spíš má občas takový učitelský, káravý hlas. Řekne: Takhle to nejde.
A vás nejvíc vytočil kdy?
Štěpánek: Možná v juniorech. Jezdili jsme pro srandu na vlnách na moři. Jedna se přes nás zabalila, já zůstal pod vodou, polykal jsem písek a Jára tu loď pořád nezvedal nahoru.
Volf: Když já nevěděl, že jsi pod vodou.
Vyčetli jste si někdy, že málo trénujete?
Volf: Proč? Na tréninky chodíme spolu, honíme se navzájem.
. Co se jim vybaví, když se řekne Čínaočima Jaroslava Volfa
|
Předloni na jaře to nešlo. Ondra měl zlomenou ruku, nemohl trénovat.
Štěpánek: Však také potom Jára v lodi hned poznal, že jsem slabší než on. Známe se dokonale. I když se ten druhej opije a ráno přijde na trénink, poznáte, že jeho záběry jsou jiné.
To se vám stalo?
Volf (culí se): To byl jen příklad.
Štěpánek: Ale po té zlomené ruce jsem se cítil blbě, že Jára měl kvůli mě výpadek. Snažil jsem se to dohnat v posilovně. Teď můžu klidně i proti Jardově vůli zahnout s kánoí doleva, doprava, utáhnu ji. Tehdy jsem byl rád, že to jelo rovně. A Jarda pádloval za jednoho a čtvrt člověka.
Pokud chcete vašeho trenéra Mohouta přesvědčit, že nemá pravdu, kdo mluví?
Štěpánek: Prostě mu řekneme: To nejde. Je jedno kdo.
Volf: Nebojíme se ho. Klidně mu to vpálíme.
Jestliže pomineme povahy, v čem ještě jste odlišní? Štěpánek: V dalších sportech. Mám nejradši hokej, přes zimu s partou kamarádů hrajeme takovou tu odborářskou ligu. Zato Jára dělá nejradši v létě windsurfing.
Jak spolu trávíte večery při závodech?
Volf: No o vodě už rozhodně nekecáme.
Štěpánek: Řešíme, jaký si pustíme film. Ze začátku jsem se musel podřizovat, notebook měl jen Jára. Teď ho mám i já. Líbí se mi sci-fi a fantasy, třeba Pán prstenů.
Volf: Já viděl jen jeden díl. Ale snesu všechno. Naposled se mi líbilo Tahle země není pro starý.
Kolik dní v roce jste vlastně spolu?
Volf: To jsme nikdy nepočítali. Měsíc po sezoně máme volno a přes zimu se nevidíme o víkendech.
Štěpánek: Tak tři sta dnů jsme spolu.
Není to trošku moc?
Štěpánek: A jak často se vy vidíte s kolegy z práce? To je stejné. Musíte se naučit vyhovět si. Nesnažíme se lézt si na nervy. Okruh přátel máme každý jiný.
Po sezoně se pak těšíte, že si od sebe měsíc odpočinete?
Štěpánek: Netěším se na to, že neuvidím Járu. Vídám ho odmala, chodili jsme do jedné třídy na základce. Spíš se těším, že budu bez pádla.
Volf: Ale abychom si během pauzy volali, jak se máme, to tedy ne.
Vadí vám, že je vodní slalom chudý sport?
Štěpánek: Být na stejné úrovni v tenise, ocitli bychom se úplně jinde. Ale tenis jsme si nevybrali. Bereme to tak, že děláme vodní slalom.
Volf: Já bych na mediálně víc sledovaný sport asi neměl tu správnou povahu. Ještě aby lidi zkoumali, s kým chodím po ulici. To nechci.
Za dva týdny odletíte do Pekingu. Je vám oběma 28 let. Bude to vaše poslední olympiáda?
Štěpánek: No, určitě nejsme Štěpána (Hilgertová). Ale klidně bych vydržel až do olympiády v Londýně 2012. (Volf souhlasně přikyvuje.)
Máte pocit, že jste teď silnější než před čtyřmi lety v Aténách?
Štěpánek: Fyzicky jsme zhruba nastejno. Nemůžeme posilovat přes míru, abychom byli jako kulturisti. Potřebujeme dynamickou sílu.
Volf: No, v maximálkách jsi býval silnější.
Štěpánek: Možná tak v benči.
Volf: Ale mnohem víc než my se změnil od Atén náš sport. Tehdy jsme měli loď dlouhou 4,60 metru, teď máme limit 4,15. Já už bych na tu dlouhou ani nepřesedl.
Předloni jste byli mistry světa, letos vám první polovina sezony nevyšla zcela podle představ. (Bez stupňů vítězů na ME i při Světovém poháru Praze.) Už jste se ze zklamání vypádlovali?
Volf: Doufám, že jo. Věřím, že šlo jen o dva ojedinělé výpadky. Na olympijském kanálu jsme byli při tréninku jistější. Z toho prvotního šoku jsme pokročili.
Štěpánek: Já se cítím dobře. Prostě jsme dva závody odložili. V Číně máme natrénováno, na olympiádě to bude hlavně o hlavě. Nesmíme se podělat. Na dvou olympiádách už jsme byli, přece nebudeme vyjukaný. Chci, aby nám to klouzalo...
Volf: A abysme prodali všechno, co umíme. Do třetího místa budu spokojený.
Letíte do Pekingu s vědomím, že jste favorité?
Štěpánek: Myslím, že ne. Jsme radši, když nejsme.
. S čínskou vodou se musíte prát
|