S takovým rodinným zázemím snad ani jiný sport dělat nemohl. "Asi je to spíš nepředstavitelné," kývl. Děd Jiří Raška získal ve skoku na lyžích na olympiádě v Grenoblu zlato a stříbro. Strýc, další Raška, se podíval v roce 1992 na ZOH do Albertville. "Skoky mě baví a chtěl bych u nich zůstat co nejdéle," podotkl pokračovatel tradice.
Poprvé si kouzlo plachtění vzduchem s nohama na lyžích okusil v šesti letech na můstku K - 9. Na libereckou stodvacítku se odvážil už ve čtrnácti. "Strach jsem určitě měl, nevěděl jsem, co se bude dít, ale začalo se mi to líbit," vyprávěl Mazoch, který však zatím další postup brzdí. "Harrachovský mamut? Doufám, že ne. Na něj se nechystám ještě dlouho, ani na letošním mistrovství světa," věří.
Do nominace na ZOH v Salt Lake City pronikl coby člen juniorské reprezentace. "Jestli to není předčasné," strachoval se trenér Pavel Ploc. "On ví svoje. Možná měl pravdu, možná ne," krčil rameny benjamínek českého olympijského týmu. Každopádně se v soubojích s absolutní světovou elitou neztratil.
Přičichl si ke špičce, obdržel nálepku spasitele českého skoku na lyžích. "Nahoru se dostanete rychle, ale těžší je tam zůstat. Musím na sobě pracovat," uvědomuje si Jan Mazoch. Klidně by se ještě nějaký čas zřekl závodů Světového poháru a raději sbíral zkušenosti o kategorii níž v Kontinentálním poháru.
"Já se nikam neženu, nezáleží na mně, ale na trenérech," poznamenal s klidem student průmyslovky. O reprezentačním 'áčku' totiž donedávna ani neuvažoval. "Jsem v juniorech, což je podle mě důležitější než skákat s profesionály."
Spousta talentů zazářila a zhasla, Janu Mazochovi se však prý z úspěchu hlava nazatočí. "Děda si ho pohlídá," smál se Michal Doležal. "Má pravdu," odvětil mladý skokan, který by se chtěl jednou podívat do první desítky na mistrovství světa nebo na olympiádě. "Je na mě docela tvrdý, ale je to můj děda, takže v pohodě," mluvil o Jiřím Raškovi, svém vzoru, jehož viděl v akci jenom v televizi.