Ten den by byl výjimečný i bez toho, že by český atlet Roman Šebrle načal v Pekingu první disciplíny olympijského desetiboje.
Stane se tak 21. srpna, přesně čtyřicet let poté, co Československo obsadila sovětská vojska.
Olympiáda v Číně už v té chvíli bude v plném proudu, když pro české fandy přijde očekávaný vrchol.
Do svého závodu vstoupí jediný český obhájce zlata z Atén! Po zraněních, která provázela jeho letošní sezonu, Šebrle oproti čtyři roky starému triumfu favoritem na zlato nebude.
Přesto třiatřicetiletý světový rekordman tvrdí: "Pokud forma zůstane taková, jaká je teď, může to být skvělé."
Je to pro vás zatím zakletá sezona...
(skočí do řeči) ... to se teprve ukáže.
Určitě. Vaše výkony však letos limitují zranění. Dvakrát jste si natrhl stehenní sval, minulý týden vás trápily křeče. Neříkáte si už, co se to s vámi v poslední době děje?
Ne. Podívejte se na jiné sportovce, kteří mají dlouhodobé problémy. Já mám problémy jednu sezonu, někdy to přijít muselo. Vliv na to mělo i moje podnikání (Šebrle si v Praze otevřel Sportcentrum). Lítal jsem z tréninku na schůzky.
Otázka tedy zní jasně. Vydrží vaše tělo náročný olympijský závod?
Vydrží. Vypadá to horší, než to je. Dvakrát jsem se sice vážně zranil, ale to bylo i proto, že jsme po prvním zranění začali kvůli olympiádě s tréninkem příliš brzo. A co se týká té poslední křeče, taková drobná zranění mám často, aniž by se to někdo dozvěděl. Jenže teď je olympijský rok, všechno se víc sleduje.
. Šebrleho programDo Pekingu odlétá 10. srpna. |
To riziko je vždycky.
Jak moc už dokážete číst signály svého těla?
Výborně. Přesně poznám, jak moc jsem zraněný. Někdy trénuji s bolestí svalu, když už by si dali ostatní týden volna, jindy mě tam naopak jen kousne, ale já vím, že je to signál, abych si dal 14 dní volno.
Minulou sobotu jste kvůli svalové křeči zrušil účast v exhibici tyčkařů. Co vám tam tělo řeklo?
Že se může sval natrhnout. Mohl jsem zkusit, jestli to vydrží. Jenže kdyby ne, bylo by po olympiádě.
Dokážete z řeči svého těla odhadnout i výsledek na olympiádě?
To neodhaduji podle řeči těla, ale podle toho, jak jsem trénoval a jaké jsem měl výkony.
Takže...
Teď to neodhaduji nijak. Podařilo se mi dotrénovat všechno, co jsem měl v plánu. Jenže k tomu ještě patří vyladění. Bez toho jsem nikdy nezávodil. Teď ho poprvé nestihnu. Ale křeč přišla až na konci přípravy, takže můžu říct, že jsem kompletně připravený.
V Pekingu obhajujete zlatou medaili z Atén. Cítíte se stejně silný jako tehdy?
To je neporovnatelné, protože klidně můžete mít natrénováno míň, ale jde o to, jak se umíte připravit na ten jeden konkrétní závod.
Přehrávají se vám v hlavě předchozí olympiády?
Ani ne. Ale teď dávali v televizi dokument o Aténách, koukal jsem na něj. Mám zlato a stříbro. Takže jestli zase vyhraju, nebo skončím xtý, mi může být docela jedno. I když samozřejmě mi to jedno není.
Ta stříbrná ze Sydney 2000 vás pořád štve? Vítězný Estonec Erki Nool v disku přešlápl, přesto jeho pokus platil. Byl to jeho jediný platný.
Teď mě to štve daleko víc než dřív. Nejde ani o to, že jsem tam skončil druhý, ale jakým způsobem. Vyhrál někdo, kdo přešlápnul.
Cítíte, že Peking pro vás bude poslední olympijská medailová šance v kariéře?
Chci do toho dát všechno. A chci medaili. Ale pokud to nevyjde teď, budu ji chtít na další olympiádě (v roce 2012 v Londýně).
Olympiáda začíná za týden. Už se vám o ní zdá?
Něco se mi zdálo. Jednou jsem ji ve snu vyhrál, pak jsem byl pátý.
Která disciplína vám teď jde nejlíp?
Běhy.
A co vaše psychika? Jak se za poslední roky změnila?
Je už dlouho stejná. Zlomem byla olympiáda v Sydney, kde jsem chtěl medaili, ale nechtěl jsem vyhrát. To byla chyba. Dodnes si myslím, že kdybych tam chtěl vyhrát, dokázal bych to navzdory Noolovu přešlapu. Sydney mě ale nakoplo a hodně zocelilo. Udělalo ze mě úplně jiného závodníka.
Chcete tedy vyhrát i v Pekingu...
Chci nechci. Vůbec nevím, jak budu vypadat. Bylo by to plýtvání slovy. Chci v Pekingu překvapit.
. Naděje pro Peking
9. dubna vyšlo: Barbora Špotáková (atletika) 21. července: Hana Machová a basketbalistky
|
Jak?
Tak, že překvapím i sám sebe.
Sledujete kurzy sázkových kanceláří, jaké vám dávají šance?
Ne, jsou mi úplně ukradené. Zvedly se na mě kurzy? Měl bych oznámit další křeč? (pousměje se)
Podle nich skončíte za Clayem, Karpovem a Kravčenkem bez medaile.
To jsou jen... (mávne rukou)
Na duel s Clayem je na vašeho soupeře kurz 1,15, na vás 4,15. Kdo vám bude věřit a vsadí na vás, může vydělat dost peněz.
To je hezké, ne? Ale já si nevsadím, nikdy na sebe nesázím.
Na druhou stranu, neuráží vás, že vám bookmakeři nevěří?
Ne. Lidi tomu nerozumí. Ani ti, co dělají ty kurzy. Neví, že když jsem na Kladně udělal 8 076 bodů, tak to bylo jen z polovičního tréninku. Když to člověk dotrénuje, tak může udělat daleko víc. Lidi si myslí, že je to odraz formy, což není pravda. A podle toho dělají kurzy. Dá se to tak brát, jen když je člověk zdravý. Takže mě to neuráží.
Ale vadí vám to, že?
Vadí mi, když u toho někdo argumentuje nesmyslnými argumenty. O to víc chci takovým lidem zavřít pusu. V Kladně jsem šel desetiboj tak, abych přežil. Místo toho všude psali, že Sajdok poráží krále. Přitom to byly úplné nesmysly. Bylo to k pousmání.
Na co se na olympiádě nejvíc těšíte?
Na desetiboj. A těším se hodně.
