Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 23. října 2017 Teodor, Theodor

Devět hodin před startem. Jak Peking nasával olympiádu

Děti v Pekingu před zahájením OH | foto: Reuters

9 2008
Peking (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Do slavnostního zahájení olympijských her zbývalo devět hodin. Kilometr od Ptačího hnízda jsem se stal součástí lidského davu, valícího se k olympijskému stadionu po chodnících a mostech, usměrňovaného megafony policistů. Pohltila mě tato dlouhá řeka roztodivných lidí, z nichž mnozí fotografovali každý mrakodrap.

Procházel jsem kolem muže v tesilkách, opřeného o stařičký motocykl, u nějž rozvinul transparent, na němž čínsky i anglicky sděloval: "Na tomto motocyklu jsem na počest olympiády v 62 letech objel Čínu."

Míjel jsem prodavačky čínských vlajek i samolepek, oblečené do trik se srdíčkem a s nápisy "I love China", a sledoval hrdého otce dvou maličkých dcer, jak jim kupuje čtyři rudé vlajky, pět jüanů za kus, jednu po jedenácti korunách, a čtyři samolepky navrch.

Partičky překupníků tu postávaly, brumlaly mezi zuby své "Tickets" a nabízely vstupenky na dávno vyprodaný ceremoniál za 65 tisíc korun – šestkrát dražší, než kolik původně stály.

Smečka psů s vestičkami Beijing Security se líně válela na trávníku, teprve vyčkávající, až budou odpoledne vysláni do akce, zatímco desítky policistů už tou dobou šplhaly na svá stanoviště na střeše Ptačího hnízda.

I účinkující už dorazili, dlouho v předstihu, po třinácti měsících zkoušek připraveni na svůj den D, pózující s turisty. Bíle oděné dívky s červenými pásky ještě byly plné sil, přestože věděly, že večer podají největší sportovní výkon dne, když na stadionu protancují dvě hodiny při defilé národů.

. Olympijský deník


Zvláštní zpravodaj MF DNES

Tomáš Macek píše své postřehy z Pekingu

Také starý muž s rozvrzaným kolem, pamatujícím nejtužší režim Mao Ce-tunga, se na okamžik zastavil a opřený o kolo hleděl na Ptačí hnízdo, kam nejspíš nikdy nevkročí, přičemž si hlídal igelitku plnou prázdných lahví, jejichž sběrem se živil. Kolem něj prosvištěli dva mladíci na drahých horských kolech, na rukávech rudé pásky s nápisem "Za krásnou  olympiádu".

Skupinka Američanů směňovala na zemi odznaky, dobrovolníci se šikovali na cestách ke stadionu, každého vítali anglicky i čínsky.

Byl jsem u svého cíle.

Vymanil jsem se z živé řeky, v 35stupňovém poledním dusnu promočený na kost a marně toužící po deodorantu, který mi ráno zabavili u bezpečnostní kontroly v novinářské vesnici v rámci zostřených bezpečnostních opatření pro den zahájení.

Koupil jsem si jiný, prověřený, kterým údajně žádného aktéra zahájení podpálit nemohu – a prošel do tiskového střediska, kde u stolů tisíce novinářů tvořily příběhy o olympiádě, která se právě přiblížila ke svému startu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze