poslední příklad je trochu mimo, tam nebylo motivací udělat výsledek, ale "ukázat bejvalce, jakej jsem borec, aby se ke mě vrátila".

Tohle se přece neomezuje jen na sportovce ale platí to obecně, pro každou profesi a obor lidské činnosti. A psát o tom článek... No dobře, je léto, no. Nicméně jsem přesvědčený o tom, že mnohem přínosnější by bylo si opět připomenout jak "vzor všech olympioniků" Emil Zátopek přiložil pod pomyslnou hranici na níž stála Milada Horáková a další "zrádci". Současně by bylo na místě připomenout samozřejmě i to, jak se připojil k žalobě na poslance Nového po upálení Jana Palacha a také to, jak žalobu poté stáhl a Novému se omluvil. Plyne z toho pro nás poučení, že heslo "Nemůžeš? Přidej!" je jednodušší plnit na atletickém oválu než v reálném životě. Takže ano, užívejme si OH, ale nepřehánějme to s jejich glorifikací a už vůbec ne s glorifikací jejich vítězů...

Naprostý souhlas. Nemám rád podobné patetické články, jednostraně zaměřené.

Do výčtu příkladů se hodí i vítězství Báry Špotákové z Pekingu. Pamatuju-li si to dobře, bylo právě 21. srpna a ona si říkala: Dneska přece neprohraju s Ruskou!

Což je vtipný, protože Špotáková samozřejmě srpen '68 nemohla zažít, natož si ho pamatovat.

Jako komunisty fakt rád nemám, ale zrovna tohle mi nepřijde jako ta správná motivace.