Žena mi furt vytýká, že je až za hokejem. Ale to neví, že před ní je ještě tenis a biatlon. Ale na druhou stranu mám ji radši jak curling a házenou.

kdyby se mi nenarodila dcera, tak bych nemel co zaradit na druhe misto za nagano

Nagano a 2:1 a 4:3 s se SSSR v 69. jsou dvě stejně silné události Nagano sportovně, porážky SSSR společensky. Snažit se vážit, která byla významnější absolutně lze, ale je to zbytečné. Zažil jsem obojí, po těch vítězstvích jsem byl na Václaváku, a pro mne je to emotivně stejné.

Já bych tam zařadil ještě zápas s Kanadou na OH v Chamonix 1924.

Každá generace si zaslouží takovou sportovní legendu. Vzpomínám, jak můj děda (r. 1906) dost často vzpomínal na stříbro z MS ve fotbale 1934 (50-60 let poté). Jak to poslouchal v krystalkovém rádiu, sluchátka na talíři, aby to všichni slyšeli. Toník Puč, František Plánička, Oldřich Nejedlý, rozhodčí Eklind (tehdejší Collina), Šindelář, Bican (oba za Rakousko)... Taky o Naganu snad budeme povídat naším vnukům.

Přesto si myslím, že Nedvěd, Poborský, Čech, Rosický, Baroš, Koller, Šmicer a celá ta parta fotbalistů kolem ME2004 by si to zasloužila víc.

No ale není to už opravdu trochu na hlavu žít jen z "NAGANA" Rozhodně se tehdy svět nezastavil, těch mistrů světa byl už dřív i potom hafol

Rozlišíte mistrovství světa a olympijské hry? :-) A význam těch akcí?

Však to pan Jirmus také :) Jeho doplňování "paliva" za letu je v aerokuloárech vyhlášené :)

Nagano bylo něco jako vítezství americkejch studentů v Lake Placid, víc bych z toho nedělal...

Tenkrát řádila Naganska chřipka! Dokonce i má dcera (bylo jí 13)jí dostala a musela zůstat doma !!!:-)

jj, ja mel anginu 10 dni

Na Nagano se zapomenout nedá. Občas si to připomenout ok. Ale mluvit o tom neustále dokola? No nevím. Pořád se považujeme za hokejovou velmoc, ale v tomhle se chováme jako bob z Jamajky. Kdyby o svých úspěších měli takhle mluvit v Kanadě, Švédsku, nebo Rusku, tak nedělají stále dokola nic jiného......

To je rozdíl mezi námi a Severoameričany. Například Kanaďané si své úspěchy v hokeji rádi a často připomínají. Probouzí to v nich hrdost a motivaci.

Pokud vás Nagano nezajímá, nemusel jste zde chodit.

To bylo snad naposled, co byl národ opravdu sjednocen. Vzpomínky jsou to ale krásné.

Jo, tenkrát ještě neměl internet kdekdo :-)