I to se mu mohlo honit hlavou, když v neděli večer opouštěl centrální dvorec. Ruku držel na srdci, obličej měl v slzách. Z kurtu ho pár minut předtím „vystřílel“ argentinský obr Juan Martín del Potro. „Jedna z nejtěžších porážek v kariéře,“ vydechl Djokovič.
Jeho bolest se znásobila necelých 24 hodin poté, kdy prohrál s parťákem Nenadem Zimonjičem i ve druhém kole čtyřhry. A tím jeho sen o olympijském triumfu prozatím skončil.
Těžko se divit, že světová jednička prohru oplakala. Na rozdíl od řady dalších tenistů nebere olympiádu jako druhořadou akci. Pro jejich omluvenky těžko hledal pochopení.
„Olympijské hry jsou mnohem víc než tenis,“ řekl Djokovič. „Vždycky jsem hrál celým srdcem, když jsem nastupoval za svou zemi. Je pro mě ctí na olympiádě hrát.“
Ve své honbě za sportovní dokonalostí moc toužil po tom, aby do své úžasné sbírky trofejí přidal i zlato z olympijského turnaje. „Je to můj cíl číslo jedna. Řadil bych to mezi největší úspěchy v kariéře. Znamenalo by to pro mě hrozně moc,“ říkal už před turnajem.
Ale potkal ho zrádný los. Vysoký Del Potro, přezdívaný Věž z Tandilu, je někdejší světová čtyřka a grandslamový vítěz. V posledních letech ho ničila zranění zápěstí, ale teď už je konečně zdravý a vrací se do formy. A se svým dělovým forhendem je hrozbou pro všechny soupeře.
„Mrzí mě, že jsem turnaj opustil tak brzy. Ale na druhou stranu jsem rád, že můj dobrý kamarád, kterého tak dlouho trápila zranění, je zpátky a hraje na takové úrovni,“ řekl Djokovič.
On sám prožívá zvláštní období. V červnu se dočkal vytouženého triumfu, když na dvanáctý pokus konečně dobyl Roland Garros. Triumfem, který mu tak dlouho unikal, zkompletoval grandslamovou sbírku. A zdálo se, že ho sotva může někdo zastavit. Jenže po pařížském triumfu přišla nečekaná krize.
Muž, který předtím prohrál jen tři zápasy v sezoně, náhle selhal dvakrát v krátké době. Ve Wimbledonu, kde mohl udělat další krok ke kalendářnímu grandslamu, ho senzačně vyřadil ve třetím kole Sam Querrey.
Pak sice Djokovič zvítězil na turnaji v Torontu, ale na olympiádě selhal už na úvod. Udělal 32 nevynucených chyb a měl jen 26 vítězných úderů, zatímco Del Potro ho zasypal 41 „winnery“. „Hrál prostě lépe. Předvedl neuvěřitelný tenis,“ chválil Djokovič.
Argentinec Del Potro se raduje v duelu s Djokovičem.
Z olympiády už srbský tenista medaili má, v Pekingu 2008 získal bronz v singlu. Před čtyřmi lety v Londýně v boji o třetí místo neuspěl - rovněž s Del Potrem.
Při příští olympiádě v Tokiu bude Djokovičovi 33 let. Může ještě pomýšlet na úspěch? Kdo ví, i když třeba Roger Federer ukazuje, že i v tomto věku se dá udržet na tenisovém vrcholu.
Těžko ale předpokládat, že by i za čtyři roky měl Djokovič takovou pozici jako nyní, kdy do olympiády vstupoval jako jasný favorit. Po vyřazení ve čtyřhře řekl: „Opravdu doufám, že dostanu ještě další šanci na medaili.“
S olympijským zlatem by v jeho sbírce triumfů nechybělo už vůbec nic.
