Toho prvního kouč po prvním zápase „povolal“ z hlediště a nasadil do první formace. Byl za ústřední roli vděčný a plánoval: „Nejsem žádný nahrávač. U mě je to o tom, abych se dostal do šance a proměnil. Doufám, že se to povede.“
Povedlo. Už po sedmi minutách mače s Kanadou přišla první trefa, v nedělním duelu se Švýcary mu parťák z útoku Kovář naservíroval vítězný gól. Kubalík se mu na ledě klaněl a říkal: „Našel mě krásně a tři čtvrtě gólu je jeho.“
22letý hráč potvrdil instinkt zabijáka. Za poslední dvě a půl sezony nemá český hokej napříč ligami lepšího střelce, přitom tento ročník byl pro Kubalíka zpočátku hodně podivný.
Na jaře odešel do ruské Ufy, jenže tam během letní přípravy nezaujal, stal se přebytečným, a tak ho před sezonou podepsal švýcarský klub Ambri-Piotta. I tam pro něj však nebylo zprvu místo, proto se střelecky rozjel v extraligové Plzni. Až v půlce listopadu si ho Švýcaři povolali k sobě.
A je tam spokojený.
Hokejisté narazí ve čtvrtfinále na USA, nebo Slovensko |
Jeho osud se dost podobá tomu Michala Řepíka. V létě se nejprve upsal švýcarskému Fribourgu, jenže i on, aniž odehrál jediný zápas, se jako nadbytečný cizinec stěhoval do Bratislavy. A aby stejně jako Kubalík okusil třetí klub v sezoně, je od konce ledna – když Slovan rozprodával tým – ve Spartě.
Na olympiádě jeho lajna hlavně brání, on však chodí i na přesilovky, při které v neděli otevřel skóre. Pak přidal trefu při power-play a připočítáte-li čtvrteční gól v oslabení, je Řepík všeuměl.
„Hlavně aby se to gólově nezaseklo. Ale je jedno, kdo góly dává. Jsme tu jako tým.“
No - klidně on i Kubalík mohou ve středečním čtvrtfinále něco přidat.
