"Když bude štěstí, může to dopadnout. Ale favorit? To ne," říká.
Jak se cítíte před sobotním závodem?
Abych řekl pravdu, tak se mi tady v vé výšce zatím moc nedaří. Tratě jsou v osmnácti stech metrech nad mořem. Pocity v těchto výškách jsou někdy špatné, ale nemusí být tak zle. Ukáže závod. A dvacítka nejvíc prověří.
Jak se budete připravovat a koncentrovat?
Práce je dost. Musíme vyčistit flinty. Večer koukneme na nějaký pěkný film. Pak si asi ještě pustím nějakou muziku.
Co posloucháte?
Od rocku po metal. Teď se mi líbí Korn, Metallica. Když si chci spravit náladu, chci tvrdší muziku.
To asi není moc na uklidnění, ne?
K tomu používám psychowalkman. Večer před spaním si pustím něco na uklidnění. Nejdřív Korn, pak tohle (smích). Ráno si zase dávám takový program na nakopnutí.
Jaké umístění v sobotním závodě berete?
Když skončím do patnáctého místa, beru to ne jako úspěch, ale za známku solidní připravenosti. K tomu, aby se člověk posunul dál, potřebuje štěstí. Chtěl bych se tady alespoň jednou zamíchat do desátého místa.
Vytrvalostní závod se rozhoduje na střelnici. Za každou chybu se přičítá trestná minuta. Jste rád, že panuje krásné počasí a téměř bezvětří? Jsou ideální podmínky?
Není to jen vítr, s nímž by se nedalo střílet. Jenže střelnice je tady otevřená, jednou to foukne zprava, podruhé zleva, vítr se hodně točí. Každou položku se asi budou muset korigovat mířidla.
Cítíte naději na dobré umístění?
To ani ne, jsou tady jiní favorité. Můžu zase jenom překvapit. Padesát lidí tu může jet o medaili, deset je top. Ale o pořadí rozhoduje štěstí. Když se to sejde a top deset selže, je šance pro ostatní. V tom je biatlon pěkný, že může přijít překvapení. Není o jako třeba u běhu, kde si sednete k televizi a pomalu znáte předem výsledky.
V Česku jste ale brán jako medailová naděje. Jak to na vás působí?
Je jasné, že po loňsku možnosti jsou. Teď máme v českém biatlonu dobrou partu, jsme vyrovnaní a může překvapit každý. Michalovi Šlesingrovi to jezdí, ostatní jsou na tom také dobře. Kdo bude mít štěstí a porve se o to na střelnici, má šanci na dobrý výsledek.
Jste teprve na druhé olympiádě. Jak vnímáte atmosféru her?
Je těžké to z hlavy vymazat. Ale nesmí se tomu podlehnout a brát to jako normální závod.
Plánujete, že vydržíte až do Vancouveru v roce 2010?
To asi ne. Rok dva bych ještě chtěl vydržet. Teď už je to ze sezony na sezonu. Jaké budu mít pocity. Výsledkově mě to musí uspokojovat, musí mě to uživit a musí mi sloužit zdraví.
Říkáte uživit. Kolik lidí se může v Česku biatlonem živit?
Je placených šest mužů a šest žen. Jsme zaměstnanci ministerstva vnitra, na odboru sportu. Sídlíme v Jablonci. Patří tam i běžci. Ale s policií nic společného nemáme, mundůry nefasujeme.
Prý si tady chcete v případě úspěchu vydělat na garážové stání u vašeho domu...
(Smích) Právě teď by se to opravdu hodilo. U nás jsou kalamity a u baráku ten sníh už není kam házet. Manželka si zoufá. Zatím jsem se zajímal o pozemek. Majitele jsem nesehnal, protože je v Americe a má se vrátit až na jaře. Byl to sice hec, ale máme to tam komplikovanější s parkováním. Docela by se to hodilo a mladej by si tam jednou mohl něco postavit.
 Roman Dostál |
