„Jsme tak nadšení, že jsme se po mém zranění dokázali vrátit a připravit na olympiádu. Je to celé neuvěřitelné. Nemůžeme uvěřit, že se to povedlo,“ rozplývala se Anna Dušková.
Partner za ní nezaostával pozadu. „Už jen tím, že jsme vůbec tady, jsme vyhráli sami nad sebou,“ říkal Martin Bidař.
A teď jakoby vyhráli podruhé.
Zázraky se dějí, chtělo se říci.
Ale těm zázrakům musíte jít ve sportu naproti. A dva mladí Češi to se zavilostí sobě vlastní udělali.
„Ať počítám jak počítám, nějak mi ten postup nevychází,“ povídala v průběhu týdne a při pohledu na ostatní trénující páry trenérka Eva Horklová na téma proniknutí do finálové šestnáctky.
Tehdy se nazvala realistickou pesimistkou.
Mimořádné napětí se jim v Kangnungu odráželo ve tvářích, když čekali na známky z krátkého programu. Potom uviděli 63,25 bodu a propukli v jásot. To číslo bylo pro ně výborné.
V tu chvíli vedli, ovšem na svůj program čekalo stále šestnáct párů, žebříčkově většinou lepších než oni. Bude jim to stačit na šestnáctičlenné finále?
„Doufáme, že jo,“ vykládala Dušková, po jízdě doslova reklama na bezbřehou radost a úsměv, se smíchem tak nakažlivým.
CETS DO FINÁLE. Dušková a Bidař v krátkém programu.
O dva páry později, po jízdě německé dvojice Hockeová - Blommaert, která zůstala bodově až za nimi, už měli jistotu. Postupují!
Vykřikli, všichni i s trenéry se začali objímat. „Dopadlo to lépe, než jsme doufali,“ povídala Dušková a skočila partnerovi na záda.
Nikdy předtím nebyli na žádné soutěži tak brzy před závodem jako letos v Pchjongčchangu. Ovšem těch osm dnů nasávání olympijské atmosféry jim šlo náramně k duhu. Trenérka Horklová je během nich pozorovala a hlásila: „Chodí na tréninky s radostí, užívají si to.“
Zpravodajstvíz krátkého programu |
Extrovertní Dušková přitakávala: „Zvykli jsme si na podmínky a udělali si z bruslení v hale stereotyp. A celá ta olympijská atmosféra kolem nás byla úplně super.“
V den krátkého programu ji opět dotvořily i desítky jihokorejských policistů, kteří hlídali halu i okolní příjezdové cesty kvůli „ochraně“ dvojice z KLDR. Tu přišla podpořit i stovka severokorejských roztleskávaček.
Čechy poslal los do druhé skupiny, vjeli na led a Dušková vtipkovala: „Úbor jsme sladili s výzdobou haly. A nebo ji oni sladili s námi?“
Pak už nebyl čas na legraci, nastala jejich chvíle. Přijeli k mantinelu, kde stál s trenérkou Evou Horklovou i kanadský kouč Richard Gauthier, trenér exmistrů světa Duhamelové a Redforda, k němuž pravidelně jezdí na stáže. Pravda, pohled na něj, jak přešlapuje v Bidařově české reprezentační bundě, působil poněkud nezvykle. „Byla mu trochu velká,“ všiml si Bidař.
Poslední pokyny?
„Počítej si otáčky v piruetě,“ nabádal Duškovou.
„Nespěchej na twist, neházej Annu brzy,“ připomínal Bidařovi.
„A usmívej se,“ dodal směrem k Duškové.
Ale kdybyste se jich po vystoupení zeptali, co jim vlastně kouč říkal, odpovědi byste se nedočkali.
„Já už si to nepamatuju, já mám okno,“ přiznala Dušková. Detaily předstartovních chvil i samotného programu jí v návalu závodní euforie dočista vypadly z paměti. „Pamatuji si až, jak jsem po jízdě Martina objala a šli jsme se klanět divákům.“
„Já to mám podobně,“ odkýval Bidař.
„Ale to je dobře,“ chválila trenérka Horklová. „Ocitli se v takovém tom stavu flow, ve kterém se vybičují k nejlepšímu možnému výkonu.“
Co se dělo mezitím? Předvedli velmi povedený krátký program na hudbu z Mozartova Tanga s jedinou pihou na kráse.
Byl v tom pořádný kus sportovní ironie. Zatímco Dušková kvůli operaci dlouho nemohla skákat ani dvojité skoky a její partner naopak předváděl na trénincích skokanskou sebejistotu, byl to při závodě právě on, kdo po sólovém trojitém toeloopu zaškobrtl.
Trenérka si pomyslela: Já ho varovala, že to může přijít, stačí maličko špatně pohnout rukou. Přitom v tréninku vypadal skokansky daleko líp než Anna.
„Nevím, co se stalo. Na tréninku mi tu toeloop šel. Možná jsem ho přetočil, nebo se jinak odpíchnul, nevím,“ dumal Bidař. Hned si však v hlavě připomínal: Nemysli na to, musíš jet dál.
Vše ostatní bylo výborné. Zvládli trojitý twist, odhozený trojitý lutz, vylepšenou spirálu, zvedačky i krokovou sekvenci, upoutali působivým projevem. Vystoupení juniorských mistrů světa se muselo líbit.
Pokyny, které jim dal Gauthier, splnili. Včetně toho úsměvu.
Po odtajnění známek pak nastalo hromadné objímání. Vždyť jen těsně zaostali za svým absolutním osobním rekordem z loňského mistrovství Evropy v Ostravě.
Z komentátorského stanoviště za nimi seběhl Tomáš Verner, gratuloval a oceňoval: „Byli rychlí, ladní, hezky pokrývali led. Když někdo jede s vnitřní i vnější ortézou a takhle to zvládne, je to i vítězství nad sebou samým. Přitom také Martin měl po Aniččině návratu na led problémy s kotníkem.“
Pohlédl na ně a říkal: „Je z nich cítit pohoda.“
Za mladý český pár posléze klesla v pořadí také čínská dvojice Peng - Jin, z patnáctého místa prošli do vysněného finále.
„Byla bych ale spokojená, i kdybychom žádné známky nedostali,“ svěřovala se Dušková. Ten pocit, že navzdory všem nástrahám svoji olympijskou misi přece jen zvládli, byl víc než veškeré známky.
Pod punčocháči se jí rýsovala ortéza, se kterou odbruslila závod. „Říkám tomu sloní noha,“ zasmála se.
Neviditelná pak byla její ortéza vnitřní.
„Mám v koleni voperované takové vlákno, co mi zpevňuje vaz víc, než kdyby byl jen sešitý. On byl předtím vážně dost potrhaný, proto mi tam to vlákno dali. Ale do pěti let by se mělo rozpustit.“
NETRADIČNÍ ZÁBĚR. Když si fotoreportér vyhraje se spirálou smrti.
Ve čtvrtek se s Martinem Bidařem i se svými ortézami vydá vstříc olympijskému finále. Už je to skutečností. Budou v něm první českou sportovní dvojicí od Beránkové - Dlaboly v Salt Lake City 2002.
„A to je vzhledem k okolnostem, cosi fantastického,“ říkala Eva Horklová. „Dostali se přes všechny potíže, zvládli to, vložené úsilí jim přineslo radost. A tu radost jim už nikdo nevezme.“
Nezapomínejme, je jim pouhých 18 let. Vrchol by měli mít ani ne na příští, ale spíš až na přespříští olympiádě v roce 2026. Každá minuta strávená na olympijském ledu v Pchjongčchangu je pro ně školou k nezaplacení.
I když si některé z nich nepamatují...
„Ale až si ten krátký program pustíme na videu, možná se rozvzpomenu,“ zase se smála Anna Dušková.
