Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 20. října 2017 Vendelín

Dva draví mladící touží po medaili

10 2000
N y m b u r k - Už je načase, aby český boxer přivezl olympijskou medaili. Podobný pocit ovládl nitro Lukáše Konečného a Rudolfa Kraje, dvou dravých mladíků, kteří se s vervou chystají do Sydney. Oběma je dvaadvacet, mají téměř dohola vystříhanou hlavu a tvrdě dřou, aby navázali na čtyřicet let staré úspěchy olympijského šampiona Bohumila Němečka a bronzového Josefa Němce z Říma 1960.

"Já jsem spíš realista, v tuhle chvíli si hlavně přeju, abych vyhrál první zápas," vypráví Konečný, dvakrát třetí na mistrovství světa a čtyřnásobný mistr republiky ve velterové váze do 63,5 kilogramu. "Zato Ruda pořád hlásí, jak vyhraje. Ale třeba mu to vyjde, proč ne?"

Krajovou doménou je polotěžká váha do 81 kilogramů, v níž ovládl už pět domácích titulů.

Prvního července oba boxery naplno pohltila každodenní úmorná robota. Už stihli soustředění v Krkonoších, plné namáhavého běhání a posilování, mnohdy za krutého lijáku. Pak se vydali do Nymburka, kde už si i zaboxovali, a výletem do Polska zahájili cestování po okolních zemích, aby zpestřili přípravu zápasy s neokoukanými protivníky. Před sebou mají ještě Maďarsko a zřejmě i Slovensko. "Za sparingy potřebujeme zahraniční soupeře, tady už je to nuda," myslí si Konečný.

"Nechci kluky přechválit, ale makají a vedou si velmi dobře," zmínil se trenér Svatopluk Žáček.

Kraj a Konečný mají před sebou stejný cíl, jinak se ale skoro ve všem liší. Jelikož je Kraj o téměř dvacet kilogramů mohutnější, hůř se vyrovnával s běžeckou přípravou a za Konečným dost zaostával. "Na běhy jsem vždycky poslední," přiznává Kraj. "Ale zase mi jdou víc činky. Bez nich nemůžu být."

O co je Konečný přemýšlivější a klidnější, to Kraj dohání hlasitostí a neustálými žerty. Na nervy si ovšem nelezou, ačkoli spolu tráví denně všechen čas. Plné ventily se uvolní jen o víkendech, kdy je trenér pouští domů. "Sem tam si zanadáváme, ale to je normální," popisuje Konečný. "Já si většinou čtu, on si pustí do uší walkmana a je klid."

Různí se i pojetí, jakým hodlají poslat protivníky k zemi. Zkušenější Konečný vyčkává v obranném krytu, z něhož vyráží náhlými, většinou přesnými výpady. "On se trefí vždycky," s uznáním hlásí Kraj.

"Lukáš je bojovník, umí se porvat, nikoho se nelekne," dodává trenér Žáček. "Navíc zlepšil práci nohou."

Urostlejší Kraj zase spoléhá na razantní úder. "I kdyby prohrával, může protivníka složit jedinou ránou," tvrdí o kamarádovi Konečný. Podle kouče Kraj výborně zapracoval na kondici, nevýhodu vidí spíš v občasném odkrývání při útoku. "Ale to je úděl ranařů," konstatuje Žáček.

Úspěch v náročné olympijské kvalifikaci dokazuje, že mládencům nechybí sebedůvěra. Konečný se prosadil až na předposledním turnaji, Kraj dokonce až na poslední pokus. Nervy měli pevné.

Jak vysoko tedy visí medaile v Sydney? To ani jeden neví. Kromě jejich umění bude záležet i na losu. "Můžu dostat plácačky, ale taky zabijáky," použil Konečný boxerský slang.

Ani kombinace šťastného losu s kvalitním výkonem o všem nezaručuje úspěch. Značné slovo mají rozhodčí, o jejichž férovosti se v zákulisí často vášnivě diskutuje. "Třeba potom, jak mě zařízli na první kvalifikaci, mi vzali chuť a myslel jsem, že skončím," vzpomíná Kraj.

"Čekám aféry, rozhodčí vůbec nezajímá, že na ně uvidí celý svět," netají se Konečný.

Boxeři Lukáš Konečný (vlevo) a Rudolf Kraj

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze