Seznamte se s potenciálně vítěznou terminologií. „Když si Kuba sem tam sáhne na hrany, tak říká: To je ostrý jak pes! Když ještě víc, jsou ostrý jako fena. A pak jsou stupně mezi tím. Třeba fenka, fenečka,“ usmívá se chlapík, který má připravit zlaté „prkno“ pro Ester Ledeckou.
ON-LINESledujte, jak si vede Ester Ledecká |
Kubou je míněn fyzioterapeut Jakub Marek, cenný pomocník Petra Kouřila - toho nejpovolanějšího ze všech. Bez kvalitního servisu se prostě v zimních sportech nevítězí. I ohromně talentovaná a energií sršící Ledecká potřebuje mít pod nohama vyladěné náčiní; ať už myslíme lyže, nebo snowboard.
V prvním sportu získala šokující zlato ze super-G, zrodilo se minulou sobotu. Ve druhém pak v tuto sobotu jako favoritka od 2.00 českého času vyjede za další medailí.
„Prkno zabere o trochu méně času,“ říká Kouřil, všemi řečený Olsen. „Voskování je na plochu víceméně stejné jako u lyží; navíc z mého pohledu to, jak bude namazáno, nehraje tak velkou roli. Ale místo čtyř hran tam jsou jenom dvě.“
Úhelník, pilník a diamanty
A tady jsme u nejdůležitější věci ze všech. S klasikem lze parafrázovat: není třeba se ptát, komu jezdí hrana - pokud jezdí tobě. „Musí být perfektní. V oblouku závisí na hraně všechno,“ říká Kouřil.
A aby bylo jasno: na sobotní jízdy se jejich hantýrkou očekává rovnou úroveň „fena“.
Tedy ta nejvyšší možná.
„Budou ostré hodně, stejně jako na obřáku. Obecně je v točivých disciplínách potřeba, aby hrana fakt držela. Speciálně ve chvílích, když jsou na trati seky a prkno může poskakovat. Pak je důležité, aby zabrala hned,“ vypráví servisman.
Marek mu pomohl nejen jejich společným svérázným kynologickým slovníčkem, ale i mnohem praktičtějšími testy.
„Jsem rád, že ho mám. Hran je tolik a ruce jsou různě osekané, takže cit někdy zmizí. Je fajn mít zpětnou vazbu,“ děkuje kolegovi z týmu. „Takhle to s Kubou můžu zkonzultovat. Ale ve finále je to jenom na mně.“
Vzhledem k tomu, kolik úspěchů a trofejí Ledecká poslední dobou (a zvlášť na snowboardu) posbírala, je zřejmé, jak se Kouřil ve své branži vypracoval.
A to starou dobrou cestou.
„Dělám všechno ručně,“ říká Kouřil. „Hodně ostatních kluků využívá mašiny, pro mě je důležité mít úhelník, pilník, diamanty (brusné pasty), kameny. Těmi se hrana v podstatě leští; tak, aby byla čistá a hladká. Bez vroubků.“
Občas je to vyloženě bleskovka. Jindy naopak musí se svým náčiním připomínat spíš archeologa, jenž právě oprašuje cenné relikvie.
„Někdy se prkno vrátí netknuté a trvá to v řádu minut. Když je hrana čistá, třeba deset minut. Ale pokud trefíte kamínek, klidně to může být hodina,“ přibližuje.
O Ester se vůbec nebojím
Zatímco míru ostrosti si s kamarádem pojmenovali vynalézavě, u jednotlivých snowboardů invencí Kouřil neplýtval. Žádné přezdívky: „Jsou to prkna jedna, dva, tři. Zbytečně si to nekomplikuju.“
Přesně tolik jich je připravených pro další potenciálně zlatou sobotu. Z nich servisman pro paralelní obří slalom, parádní disciplínu Ledecké, vybere jedno tréninkové a hlavně jedno závodní.
„Víceméně už jsem rozhodnutý. Ale připravím všechny tři, kdybych ještě názor změnil,“ povídá.
Ve výčtu výjimečností šampionky Ester ostatně mají i samotné snowboardy svoje čestné místo.
„Myslím si, že je pořád jediná, kdo na obřák používá chlapský model. Některé holky už to taky zkoušely, ale asi to u nich úplně nefungovalo,“ říká Kouřil.
Zatímco trenéři se u Ledecké z logiky věci točí, neb střídá dva různé sporty, duo Olsen & Kubka (rozuměj Petr Kouřil a Jakub Marek) s ní tráví prakticky všechen přípravný a závodní čas. Zhruba osm měsíců v roce.
„V sobotu tam jde jako favoritka, ale nemyslím si, že by se po lyžařských závodech něco změnilo,“ hodnotí Kouřil na základě množství společně prožitých chvil. „Soustředí se na další závod. Vůbec se o Ester nebojím, že by snad něčeho měla plnou hlavu. Její svědomitost je pořád vidět.“
Ester Ledecká (vlevo) a její kouč Justin Reiter (vpravo); uprostřed servisman Petr Kouřil.
A v tomto drží tempo celý tým; i muž, co chystá hrany nabroušené málem jako samurajské náčiní.
„První den byl plný euforie a nevěřícných výrazů, ale speciálně mě to přešlo rychle,“ popsal. „Říkal jsem si, že už to nemá cenu, že se začnu soustředit na další dny. Pro nás to tady ještě neskončilo. Teď je nutné se soustředit na poslední závod.“
Tak ať to v něm sviští.
A pěkně zostra.
