„Jsem z toho trochu sentimentální,“ přiznává dívka závodící v disciplíně snowboardcross. „Vyhrála jsem, měli jsme tam celý tým, byla tam i spousta mých kamarádů. Vzpomínám moc ráda, jen v dobrém.“
Eva Samková s trofejí pro vítězku Světového poháru ve snowboardcrossu.
Jen ze vzpomínek ale člověk může být těžko živ, zvlášť sportovci ne. 24letá Samková po úvodních dvou závodech Světového poháru v Argentině má nyní čas na delší přípravu. A s nadsázkou vyráží z temnoty vstříc světlým zítřkům.
„Jsme teď ve Finsku, s realizačním týmem i všemi závodníky, kteří mají šanci startovat na Světovém poháru nebo na olympiádě,“ popsala pro MF DNES. „Bydlíme hodinu a půl od Rovaniemi, za polárním kruhem, takže je tu slušná tma. Užívám si hlavně běžky. Teď je jedno z mála období, kdy na nich můžu jezdit. Místní trasy jsou v lesích, nikde nikdo. Jsou do noci osvětlené, je to fakt nádhera.“
Předtím ladila formu v italském středisku Passo dello Stelvio, Světový pohár pokračuje v prosinci. A pak už to bude „hukot“.
I pro její sport má čtyřletý cyklus jasný vrchol, olympiáda ční nad jinými akcemi a šampionáty podobně jako kavkazské štíty, na nichž slavila minule v Rusku.
Stres z toho, že „člověk musí“, ji ale dosud nepohltil. „Abych pravdu řekla, ještě neumím posoudit, jestli je těžší obhajovat – budu obhajovat poprvé,“ usmívá se. „Počkejte si, řeknu vám po závodě.“
I veselá povaha ji tehdy katapultovala mezi nejznámější české sportovce. Snowboarding se sice znovu koná mimo hlavní areál, po němž olympiáda nese své jméno (vyhrála tedy nikoli v Soči, nýbrž v Roza Chutor, a místo v Pchjongčchangu bude zápolit v Bokwangu), nikoli však mimo zájem fanoušků.
A Samková si je toho vědoma.
„Do Koreje jedu pro medaili!“ má jasno. „Člověk má objektivně posuzovat svoje schopnosti a možnosti. A asi by nedávalo smysl říkat něco jiného, když jsem před čtyřmi roky vyhrála zlato. Ale těším se i na svěťáky,“ říká o závodech, které budou jihokorejským jízdám předcházet.
Na kavkazských svazích zažila životní závod, dole u Černého moře poté dost možná životní únavu, když jako olympijská šampionka létala rozhovor od rozhovoru. Češi se dozvídali, že hraje na saxofon, ráda tančí, je jí dobře u koní.
Čtyři roky prosvištěly jako nic. Změnilo se toho dost, ale jedna věc samozřejmě zůstává. Ta, která tolik přispěla k popularitě dobrácké Evy z Vrchlabí: symbolem byl černý knírek, nakreslený fixou pod nosem.
„Jezdím s ním pořád, v minulé sezoně i té letošní. Takže na tom měnit nic nebudu,“ ujišťuje.
Třeba to bude platit i pro výsledek nejdůležitější jízdy za čtyři roky.
