ZOH 2018
Sledovat další díly na iDNES.tvMá jí k tomu pomoci i dvouocasý český lev na zádech, kterého hrdě předváděla. „A na kalhotách je taky. Baví mě to. Takový trochu šedesátky v hokeji,“ usmála se Samková po svém posledním předzávodním tréninku v Jižní Koreji.
Kombinéza navíc vznikla přímo uvnitř jejího týmu. „No, svět je malej. My jsme taková umělecká rodina,“ líčil Jakub Flejšar, jeden z koučů snowboardcrossařky.
Novinku totiž vymyslela jeho maminka Daniela, módní návrhářka: „Dělala třeba i holínkovou nástupní kolekci pro Londýn. Máma hlídala detaily, aby to vypadalo ještě zajímavěji.“
Reakce? Samková je nadšená. Některé soupeřky tápou.
„Hele, třeba Bulharka říkala, že jsme dostali ještě horší oblek než loni,“ chechtal se Flejšar.
„Ale myslím, že se to líbí. Oni často nevědí, že dvouocasý lev je v českém znaku, tak se diví. Ale je to dobrá storka. Chtěli jsme ukázat naši republiku a bavili se, že se nám líbí lev. Evka přemýšlela, jestli ho nepředělat. Ale já říkal: Je krásnej, nechal bych ho tak, jak je.“
Barva je pak narážkou na ambice na trati. „Měla by být dozlata, ale já to zbytečně neprosazuju. Na kolekci máme zlaté dost. Tak je pěkně žlutozlatá, taková sluníčková,“ říká Samková.
Za novou helmou stojí pro změnu její kamarádka. „Verča Děrdová zase udělala úžasnou práci,“ chválí ji obhájkyně zlata. „Je hrozně šikovná. Má krásné naivní obrázky.“
Ochranu hlavy jí vyzdobila již pro vítězné závody v Soči 2014, nyní k obvyklým prvkům přibylo třeba i korejské národní jídlo.
„Je fakt vyšperkovaná,“ pouští se Samková do role průvodkyně: „Tady jsou klasický vlci, Pepin v péřovce, kimči. To jsem já, tady si dáváme kimči s vlky. Hory, nějaký stromečky a tady vlk, co si pěstuje vlastní les.“
Do kimči se zatím v olympijské jídelně nepouští. Pálivá chuť problém není, typické aroma nakládaného zelí už ano: „Kvašený ráda nemám. Nějak mám pocit, že mi nebude chutnat. Dokonce tam máme i kimči lívanečky, ale ani do těch jsem se nezakousla.“
BRR, ZIMA. Také česká snowboardistka Eva Samková se musí vyrovnávat s mrazivým korejským počasím.
Ne vše se musí zkusit. A něco se naopak měnit nesmí. Třeba nakreslený závodní knírek, který se u Samkové stal poznávacím znamením - a symbolem triumfu.
„Jo, bude zase. V trikoloře,“ přibližuje Flejšar, kterému tento úkol patřívá. S jednou novinkou: „Mám barvy na obličej. Už to nebude lihovkou, aby to Evce nesmrdělo pod nosem.“
Za obhajobou tak Samková skutečně vyráží v plné parádě.
