Co ji tedy ve Phoenix Snow Parku čeká? Snad lepší počasí než při pošmourné tréninkové derniéře ve středu. „Nebylo nic vidět. Doufáme, že se to zlepší. Ještě sluníčko - a bude to ideální,“ sršela Samková optimismem.
A zde jsou její postřehy ohledně olympijské trati, na kterou vyjede jako nejlepší žena předchozích zimních her v Soči 2014.
Co byste v závodě oproti tréninkům ráda zlepšila?
Ještě tam jsou lehké vychytávky. Potřebovala bych se vytáhnout na začátku, jsem tam vždycky taková zatuhlá. Část, kde se víc šlape, mi docela jde.
Kde čekat největší střety?
Na první rovince člověk může předjíždět, první polovina trati je víceméně rovná. Klopenky jsou fakt velké, ale po nich je to zase příjemné. Ono se to v jízdě vždycky vyvrbí jinak. Aby mě nikdo nesestřelil, je lepší jet vepředu. Nejlépe první (úsměv). Ale holky nejsou zase tak ostrý.
Je to spíš těžší, či lehčí trať?
Není zase tak náročná, furt se někde lítá, čímž je to jednodušší. Ani Johnyho (Jana Kubičíka), který je u nás největší brečánek, z toho nebolí nohy. To se divíme!
SnowboardcrossProgram závodu žen |
Co vysoký skok na startu? Pomohlo vám, že jste si v Česku postavili jeho imitaci?
Určitě. My tam navíc měli půl metru mezeru, a pak teprve drop. Tady je to rovnou na hraně, což je asi i jednodušší, protože člověk hranu vidí rovnou. Šlo o to, abychom si zvykli na pád. Je příjemnější, že sem přijedeme, nebojíme se a vyšleme to tam. Žádné: Mám to skočit, nemám... To už máme za sebou.
Vidíte nějakou vyloženě kritickou pasáž?
Spíš jde o to, kde si nejméně věřím. Start mi vycházel, ale mohl by být lepší. Prostředek se jezdil docela dobře. Ono to ovšem jde hrozně těžce říct; občas fouklo, takže člověk sice jel super, ale zároveň mu to nevycházelo. Nejmíň najetý mám poslední dva skoky.
Pojede vás šest najednou, co to znamená?
Tahle trať je fakt docela velká a široká. Trochu doufám, že se to v prvních rozjížďkách náročností trochu vyselektuje a rozřadíme se do větších rozestupů. A finále? Tam jsme i v Soči jely tělo na tělo a byl to skvělý závod. A já jsem byla překvapená sama ze sebe, že předjíždím. Že jsem se toho nebála.
Cítíte nutnost znát trať co nejlépe?
V trénincích to moc nevnímám. Ale večer nad tím přemýšlím a když jdu spát, tak se mi to motá v hlavě. To jsem zažila už na svém prvním mistrovství světa: vždycky si představujeme, jak jedeme trať správně, já ji jezdila furt dokola a nemohla usnout.
