Jako běžkyně na lyžích má za sebou páté místo z olympiády v Soči, jenže ona potřebovala nové výzvy. Dostala se na olympiádu letní a v Riu zvládla ten nejdelší závod ze všech.
„Jsem spokojená,“ říkala za cílem, byť jí pohyb očividně dělal problémy. „No jo, odnesly to čtyři nehty. Ještě ne, ale to je otázka času. To je v takových botách, když se v nich běží rychle, normální. S tím se počítá.“
Vážně? „No po prvním maratonu se mi to stalo taky, tak to považuju za normální,“ mrkla Vrabcová Nývltová. První závod běžela v Praze, kde si vybojovala účast v Riu, druhý rovnou pod pěti kruhy. To je bilance!
Je pro vás 26. místo úspěch?
Je fantastické. Na lyžích mi trvalo o hodně, hodně, hodně delší dobu, než jsem se na bodovaná místa dostala. Je to výsledek, který si můžu vyvěsit a za který se nemusím stydět.
Který z vašich dvou maratonů byl těžší?
Ten dnešní byl náročnější, v Praze mi hodně pomohla domácí atmosféra, tady to bylo přece jen trochu komornější. I když lidí přišlo hodně, tak na to, co předvedli diváci v Praze, nikdy nezapomenu.
Užila jste si finiš na obřím Sambodromu, kde se při karnevalu v Riu promenádují alegorické vozy?
Na jednu stranu byl doběh tou obrovskou bránou nádherný zážitek, na druhou stranu byl cíl blízko - a přitom pořád tak daleko... Říkala jsem si, že se tam snad už nedostanu, rovinka má možná pět set metrů. Ale zase bylo dost času si užít pocit, že jsem v cíli olympijského maratonu.
Některé běžkyně končily na nosítkách, to už by normální být nemělo, ne?
To nevím, je to teprve můj druhý maraton. Já byla v pohodě, měla jsem dobrou přípravu. Mně sluníčko nevadí, naopak se těším, až si na něj lehnu a budu si ho užívat.
Olympijský maraton žen se běžel i centrem brazilského Ria. (14. srpna 2016)
To za odměnu vyrazíte rovnou na pláž?
To úplně ne, dneska mám večer naplánovanou zmrzlinu a pizzu. Ale zítra si sluníčko užiju a budu chtít trávit hodně času na atletickém stadionu, chtěla bych fandit kamarádům.
Splnila jste si sen startovat na letních hrách. Co dál?
Až uzavřu běžeckou sezonu, odjedu na čtrnáct dnů k moři. Po návratu domů sedneme do auta a vyrazíme do Livigna, kde to nebude vyloženě o tréninku, spíš takové lehké pobíhání, síla, dynamika; zase něco jiného. Konečně jsem sehnala štěně, tak se mám na co těšit. Od září jsem studentka a v Hradci začneme stavět baráček, Vánoce bych chtěla strávit v novém. Akcí je hodně.
