Z publika zaslechla aplaus, ale k vítězství jí ani to pomoci nemohlo. „Byla jsem ráda, že mě sportovci přišli podpořit. Bohužel jsem jim neudělala radost,“ říkala Martina Schmoranzová: „Snad příště.“
Jediná česká žena v ringu na Evropských hrách podlehla v Ázerbájdžánu ruské mistryni světa Anastasii Beljakovové a končí.
O vítězce nebylo pochyb, že?
Určitě, věděla jsem to hned. Od prvního kola měla větší přehled, byla uvolněná - a já křečovitá. Chtěla jsem ji trefit, abych se srovnala, jenže se mi to nepovedlo a unavila jsem se. Až třetí kolo jsem si řekla: Zkusím pinkat, ten můj styl. Trošku to vycházelo, ale i v tomhle byla lepší.
Ruska Beljakovová je v ženském boxu hvězdou, měla jste na ni vůbec?
Byla porazitelná, ale od 1. kola jsem vytuhla. Asi jak jsem moc chtěla. Ta psychika... Prohrála jsem, i když jsem se snažila. Když jsem si s ní začala hrát, bylo to o něco lepší, trefila jsem ji dvakrát krásně na bradu. Ale bylo to málo.
Nervozita vás tedy svazovala?
Ono je to těžké, mít mistryni světa první zápas nerozboxovaná; poslední duel jsem boxovala v listopadu na mistrovství světa. Všechno dohromady. Ale na nic se vymlouvat nebudu, prohrála jsem si to vlastní vinou.
Na pažích máte pár modřin, bolet tenhle duel?
Ona není tak tvrdá, ale je rychlá a taktická. Zničila mě spíš psychicky než fyzicky. Má takovou tu svoji lehkost: stačí úder na dálku, já dám hlavu nahoru - a když mě trefí, hlava mi ulítne a jsou to krásně viditelné body.
Užila jste si aspoň solidně zaplněné tribuny?
Super, slyšela jsem fanoušky a byla ráda, že mě sportovci přišli podpořit. Neudělala jsem jim bohužel radost, tak snad příště. Lidi tu mají box rádi, je to se zápasem jejich národní sport, i Ázerbájdžánky jsou šikovné. Ale na mistrovstvích světa jsou haly většinou ještě větší a plnější.
Najdete i něco pozitivního?
No, musím na sobě víc makat.