Výrazný účes a tetování na svalnaté paži nejsou jediným poznávacím znamením Martina Fuksy, jedné z českých naději nejen pro probíhající Evropské hry, ale také pro olympiádu 2016 v Riu. 22letý kanoista prostě pořád touží vítězit.
„Cením si každé medaile,“ říká čtyřnásobný evropský šampion a majitel stříbra i bronzu z mistrovství světa. „A teď jsou tu vůbec první Evropské hry a já bych do konce života mohl říkat, že jsem získat medaili na akci, co ještě nikdy předtím nebyla; z něčeho, co bylo úplně poprvé. Byla by to paráda.“
Právě tohle jej požene v pondělí od 7.21 českého času, daleko na východě v ázerbájdžánském městě Mingačevir. Ambice naznačil Fuksa triumfem v rozjížďce, celkově zajel třetí nejlepší čas za olympijskými vítězi Sebastianem Brendelem z Německa a Maďarem Attilou Vajdou.
„Nejel jsem ani extra naplno, docela pohodová jízda. Povedlo se mi, co jsem chtěl, vyhrál jsem,“ popisoval Fuksa. „Byl z toho třetí čas za dvěma favority, ve finále se je budu snažit co nejvíc potrápit. No, jezdí rychle!“
Martin Fuksa na ME v Račicích.
V rychlostní kanoistice se do Ázerbájdžánu sjela silná konkurence, proto je Fuksa připraven na velkou bitvu. „S ničím zatím organizačně nemám problém. Jen mě na vesnici trochu mrzí, že vstávám brzy a jdu tak brzy spát, ale je tam pořád nějaký program a docela to řve. Kompenzují to těm, kteří nezávodí,“ říká a už s úsměvem plánuje: „Mě to taky bude za dva dny bavit, ale ne teď.“
Zatímco kajakáře trápí množství řas ve vodě, kanoisté jsou v klidu: „Nemáme kormidlo.“ Fuksu a spol. ovšem zaskočila jiná věc - protiproud vzniknuvší vypouštěním vody z blízké obří přehrady. „Ale teď si podle časů myslím, že už tam není. Někde jsem četl, že by to při závodech měli zastavit. Nebo jedeme hodně rychle,“ prohlásil rozšafně.
Poslední nezvyklost ovšem Mingačeviru zůstává, nechme znovu promluvit českou medailovou naději: „Je tady hrozné vedro, ale voda je studená, což je zvláštní. Prý je to nějaký spodní proud.“ Na druhou stranu při jeho sportovních zkušenostech platí: buďme rádi za slunečné počasí. „Dusno není úplně příjemné, ale dá se přežít. Lepší než závodit v minus pár stupních, to není sranda,“ souhlasí. „Po příletu bylo vedro hrozné a nemohli jsme ani spát. Teď už to docela jde, asi už jsme aklimatizovaní.“
Míra jeho aklimatizace se nejlépe ukáže ve finálovém závodě. A pak by si mohl nočního programu ve vesnici sportovců v Mingačeviru užít naplno.
