Moderátor běhal podél kurtu a do mikrofonu hecoval: „Všichni ruce nahoru! Oceňte naše holky!“ A diváci v Baku tleskali jak vítěznému italskému páru Giombiniová, Totiová, tak české dvojici, která sice prohrála 1:2 na sety, ale nakonec díky minitabulce skončila ve skupině třetí a zahraje si play-off.
„Myslím, že jsme zahrály náš zatím nejlepší zápas a nemáme se vůbec za co stydět,“ říkala Diana Žolnerčíková a její parťačka Martina Jakubšová dodala: „Chtěly jsme skončit minimálně na druhém místě, ale celé úterý jsme nehrály tak, jak bychom chtěly. Teď jsme si výkonem určitě zlepšily náladu a samy sobě jsme ukázaly, že jsme náš sport nezapomněly. Že pořád umíme hrát hezky.“
Obě vysoké dívky doufají, že pro ně Evropské hry v Ázerbájdžánu, na nichž hrají své duely na písku poblíž Kaspického moře, mohou být impulzem, který je vyšle třeba až na olympijský turnaj.
Jste na premiérových Evropských hrách, co na ně zatím říkáte?
Martina Jakubšová: Ze samostatného Ázerbájdžánu jsme moc neviděly, leda z autobusu cestou na trénink. Ale co se týká vesnice i areálu, je všechno na špičkové úrovni. Nic nám nechybí. Areál je krásný i pro diváky a pro nás jde o neuvěřitelný zážitek, že jsme spolu na takové fakt velké akci, jedné z našich největších. Předtím jsme obě hrály šestkový volejbal, užíváme si to.
Fandíte tedy novému projektu?
Diana Žolnerčíková: Určitě bych byla za to, aby tyhle hry pokračovaly dál. Je to malá olympiáda a je fakt super tu být.
MJ: I pro ty, co mají šanci se na olympiádu dostat, to budou hodně cenné zkušenosti. Takový předstupínek – můžete si vyzkoušet nervy velké akce a boj o medaile, i když nejsou ty velké olympijské. A taky je to nastartování k boji, abychom se dostaly i na olympiádu opravdovou.
Máte čas vidět jiné sporty, něco z Baku?
MJ: Bude záležet, jak dohrajeme; přejeme si být na kurtu až do soboty, pak mít volnou neděli a vyloženě si to tady užívat. Když skončíme dřív, budeme smutné. Určitě se půjdeme někam kouknout, na jiné sporty – plno z nich jsme nikdy v životě neviděly, já třeba nikdy nebyla na vodním pólu nebo na gymnastice. Půjdeme se kouknout, viď?
Baví vás i onen „olympijský“ rozměr akce v tom, že narážíte na lidi z jiných odvětví?
DŽ: Tím, že bydlíme všichni v jedné budově, potkáváme hodně sportovců. Poznala jsem Tomáše Svobodu, Pepu Dostála.
MJ: Taky Kosteleckého jsme potkaly. Cestování na kurty je dlouhé, moc šance na seznamování není; přijedeme většinou večer, najíme se a jsme rády, že jdeme spát. Na sluníčku je to docela výživné. Ale je fajn zážitek potkat se s někým jiným a popovídat si, jak to funguje v jejich a v našem sportu.
Dalším hitem velkých akcí je slavnostní zahájení. Byly jste přímo na stadionu?
DŽ: Byly – a krásné. Neuvěřitelný zážitek
MJ: Moc povedená show. Já byla na univerziádě 2013, kde to taky udělali hezky, ale v Baku se mi to snad líbilo ještě víc. A Lady Gaga!
DŽ: Ta teda překvapila neuvěřitelně.
MJ: To jsme asi nečekaly.
DŽ: Reakce Marti byla dobrá: Ty kráso!
MJ: Hustý. Moc se jim to povedlo. Jde vidět, že si na tom dali záležet. Pro sportovce je to takové ocenění toho, na čem pořád dřete a děláte – najednou si to můžete užít. Nechci říct, že jsme tady opěvovaní, to určitě ne. Ale jde o zadostiučinění za celoroční dřinu.
