Takhle to tedy je s životní cestou Kristíny Gavnholt, za svobodna Ludíkové. „Tatínek je z Čech a maminka ze Slovenska, vyrůstali jsme tam. Proto moje čeština není až tak dobrá a je to na mě slyšet,“ říká usměvavá dívka. Pod dívčím jménem reprezentovala v Pekingu, v Londýně už z ní byla Gavnholt.
„Kvůli tréninku jsem odešla do Dánska, kde jsem poznala manžela. Tam žiju a trénuju,“ upřesňuje.
Že zde našla i osobní štěstí, to je „nad plán“, klíčovou věcí pro přesun do Skandinávie byl badminton. „Dánové dokáží z celé Evropy dokáži jako jediní konkurovat Asiatům. Proto jsem se sem vydala,“ popisuje Gavnholt. „Mají badminton za národní sport: jako je u nás hokej a fotbal, tam je házená a badminton. Proto nabízejí dobré zázemí, peníze, výsledky, trenéry.“
Na Evropských hrách v Baku má 26letá sportovkyně velkou touhu ukázat, co se v cizině naučila. „V ženské dvouhře tu chybí asi pět nejlepších. Už jsem se na dvou Evropách dostala do fáze o 5. až 8. místo a doufám, že se to tentokrát zlomí a dosáhnu na medaili,“ má svůj sen. „Soupeřky jsou ale těžké, nechci moc předbíhat. Uvidíme. Snad se to podaří.“
Její možnosti naznačil úvod turnaje v Ázerbájdžánu. V úterý si lehce poradila se Slovinkou Stankovičovou a na úvod smetla Italku Cicogniniovou. „Podle výsledků to byla moje nejtěžší soupeřka ve skupině,“ řekla o Italce. „Připravila jsem se dobře, dodržela jsem taktiku. Jsem spokojená.“
Žebříčkové postavení totiž u Gavnholt klame, po loňském zranění kolena z mistrovství světa musí dohánět manko. „Nemám teď žádné body a vracím se, kde jsem byla,“ říká – od května navíc sbírá body pro Rio, svou případnou třetí olympiádu: „Snažím se šplhat nazpět po žebříčku.“
V Baku by k tomu mohla udělat důležitý krok. Jako žena, jejíž život se dělí mezi tři země a momentálně se nejvíce odehrává v Dánsku: „Se všemi rozhodnutími jsem moc spokojená. Snažila jsem se vždycky vše podřídit badmintonu a teď mám možnost skvělých tréninků.“
Pomůžou k vysněné medaili?
