Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 17. října 2017 Hedvika

Čtyřkajak poprvé bez pódia: Možná je dobře dostat trochu přes prsty

Český čtyřkajak ve složení (na snímku zprava) Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Štěrba na Evropských hrách v Baku. | foto: ČTK

16 2015
Mingačevir (Od našeho zpravodaje) - Od chvíle, co se dali dohromady, si pokaždé vyjeli na velkých závodech medaili – na mistrovstvích světa i Evropy a hlavně na olympiádě. Až v Ázerbájdžánu na Evropských hrách tahle dlouhá jízda čtyřkajaku Havel, Trefil, Dostál, Štěrba končí. „Možná jsme byli až moc suverénní,“ řekl Daniel Havel po čtvrtém místě; na medaili chybělo pouhých 58 tisícin sekund.

Hodnocení závodu na řece Kuře ukázalo, že český čtyřkajak je jednotná parta. Nejen na trati, ale i slovně. Jen považte sami.

Daniel Havel: „Nedostali jsme se ani na jeden záběr do našeho klidného rytmu.“ Lukáš Trefil: „Jelo se nám tak nějak těžce.“ Josef Dostál: „Rozvrhli jsme si to jako vždycky, ale závod nám úplně nesedl.“ No a na závěr Jan Štěrba: „Za roky, co spolu jezdíme, to byla pocitově nejhorší jízda.“

Nebylo to v úterý před polednem místního času snadné hodnocení. Ve městě Mingačevir skončily medailové časy českého čtyřkajaku, které trvaly od her v Londýně 2012. Ale všichni jeho členové věří, že to může být dobrým impulzem k tomu, aby se zase brzy vrátily.

Nakopne vás to do budoucna?
Dostál: Byli jsme od pódia kousek, pořád je to čtvrté místo, žádný propadák. Nevím jestli mě, ale kluky to určitě nakopne do dalších závodů. Budou se snažit jet na těch často zmiňovaných a nemožných 110 procent.
Havel: Na jednu stranu jsem za to i rád; myslím si, že jsme byli už až moc suverénní. Není na škodu dostat jednou trochu přes prsty, aby si člověk uvědomil, že to není až taková pohádka, jak se zdá.

Od medaile vás dělil nicotný čas, co je to vlastně na trati za vzdálenost? Mrzí to moc?
Dostál: To se dá spočítat. Jedna desetina je asi 60 až 70 centimetrů. Takže 0,058 sekundy bude možná třicet čísel?
Štěrba: Mrzí nemrzí... Samozřejmě by byla medaile trošku náplast, nicméně závod prostě nebyl vydařený. Nedokážeme přesně říct, jak to ovlivnily podmínky na trati: proud nebo to, co padalo do vody a co jsme měli na kormidle. Náš standard je výš. A nemyslím ani výsledkově, ale spíš pocitově a tím, jak závod zvládneme. Nepředvedli jsme, čeho jsme schopní.

Zmínil jste podmínky, byla voda zase plná trávy?
Dostál: Chytli jsme nějaký žvanec chaluh na kormidlo, trochu smůla.
Trefil: Před startem nám ten bordel sundával Filip Dvořák na kanoi. Při závodě to prostě plave, to ani není vina pořadatelů – mezi starty pendlovali na člunech a snažili se to čistit, ale všechno se z vody dostat nedá. Měli jsme na kormidle takovou bakuli, ale nechci se na to vymlouvat.
Havel: Myslím si, že tady to chytí asi opravdu každý.

Umíte říct, proč se vám na místním kanále nedařilo?
Dostál: Sedneme si v příštích dnech, s větším odstupem budeme trochu chytřejší. Moje pocity ze závodu jsou smíšené: jelo se mi napůl dobře, napůl dobře. Musíme víc sladit dohromady.

Pořád asi lepší být bez medaile tady, než na srpnovém MS, ne?
Trefil: Určitě. To je pro nás vyšší soutěž, letos okořeněná tím, že se vyjíždí olympiáda. Primárním cílem bude zajistit si Rio, na což by tenhle výsledek bohatě stačil. Ale s tím, co máme z posledních let, určitě budeme mít medailové ambice.
Dostál: Tohle byla, jak už jsme avizovali, generálka. Nejelo se nám úplně dobře. Ale byli jsme čtvrtí: bylo by asi horší, kdybychom tak skončili po dobré jízdě.
Havel: Na jednu stranu je tam zklamání, ale tady zase o tolik nejde. Letos se rozdávají místa na olympiádu, a to bude jinde.

Jak jste byli s pobytem v Mingačeviru spokojení?
Štěrba: Je vidět, že je to připravené velkolepě, snaží se ve všech směrech podobat olympiádě v Londýně. Spousta lidí se stará o úplné detaily, místní jsou strašně milí. Možná je škoda, že to není trochu blíž Baku, to by mělo větší atmosféru velké mezisportovní akce.

Ano, 300 kilometrů od metropole je poměrně daleko...
Štěrba: Dá se vyrazit do města, ale obávám se, že to největší z Mingačeviru jsme už viděli cestou ze závodiště do vesnice.
Trefil: Měli jsme šanci si ji opravdu prohlédnout. Autobusáci jezdí asi dvacet kilometrů za hodinu, když jim to sedne.
Štěrba: Dneska to valil čtyřicet, kamaráde. 







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze